Call me friend but keep me closer I. ✓

-12-

Když jsem se druhý den ráno probudila, cítila jsem se unavená. Bolelo mě celé tělo. Ačkoli jsem se snažila to nechat být, těsně před spaním jsem tak hodinu brečela. Nevím, proč mě to tak sebralo. Blake sice byla první osoba, do které jsem se očividně tak nějak zamilovala, ale moje city k ní trvaly jen pár dní a navíc, byla to Blake. Mohla jsem tušit, jak to s námi dopadne. 

Táta mi opět udělal snídani. Celé ráno se na mě usmíval a já se tak moc snažila být milá. Nechtěla jsem už dávat najevo, jak moc to uvnitř bolelo. Vedla jsem s ním slušnou konverzaci, která představovala hlavně naslouchání, přikyvování a sem tam jsem prohodila i nějaké to slovo. Nabídl mi i odvod do školy, ale mile jsem ho odmítla, že mě veze Liv. Nechtěla jsem mu říkat, že pro mě dnes přijede Kyle. Pořádně ho ani neznal. Bez přemýšlení jsem ho líbla na tvář a vypadla z domu. Kyle už stál totiž u příjezdové cesty a mile se usmíval. Slunce opět vládlo nebi a příjemně mě hřálo ve tváři. Když jsem znovu usedla vedle něj, objal mě a pak jsme se rozjeli. Tentokrát v autě hrálo i rádio, které prořezávalo ticho mezi námi. Kyle se tvářil až moc spokojeně, proto jsem doufala, že si to opět špatně nevysvětlil a že mu nedělám další plané naděje. Nezaslouží si, abych mu zase ublížila. Ne jako ona mě. Nejsem jako Blake, abych s lidmi manipulovala a bezcitně jim ubližovala.

Brzy jsme dojeli ke škole a zaparkovali na parkovišti, kde jsme narazili na Maxe s Liv. Blake s nimi zřejmě dnes nepřijela, což mě vlastně nemuselo zajímat. Liv si mě s Kylem nechápavě přeměřila, ale když viděla, že se k sobě chováme spíše přátelsky, nic neřekla. Kyle mě znovu objal kolem ramen a všichni čtyři jsme se rozešli ke škole. Max s Liv se zastavili u její skříňky, zatímco my se vydali k té mé. Kyle se bokem opřel vedle mě a já si mezitím vytáhla vše potřebné. Pořád se culil, ale nic neříkal. 

,,Tak co je?" Musela jsem se sama zasmát jeho výrazu, protože jeho úsměv byl nakažlivý. 

,,Jen jsem rád, že jsi mi dala konečně šanci. Chci tím říct, vím, že budeme spíše přátelé, vzhledem k tvé situaci, ale pořád lepší, než aby ses mi zase vyhýbala." Jakmile to dořekl, mé oči sjeli za něj. Místnost znovu utichla a veškerá má pozornost patřila zase jen jí. Pohodila svými tmavými vlasy, než její pohled padl konečně na mě s Kylem. Srdce se mi znovu rozbušilo a i přesto všechno, pořád jsem k ní cítila to samé. Úsměv ji opadl z tváře a probodla mě pohledem. Trochu mě překvapilo, že si mě vůbec všimla, ale zároveň mě její vzteklý pohled jakýmsi způsobem uspokojoval. Zdálo se, jakoby vážně žárlila, jen jsem si nebyla jistá, zda žárlí na tu skutečnost, že je v mé přítomnosti Kyle a ne ona nebo zda ji opět vadí, že ji přebírám její hračku. Tak či tak, ta lepkavá tekutina, která se ve mně vařila a které všichni přezdívají pomsta, mě zahřála u srdce. Obzvlášť, když Joshovi, který vedle ní samozřejmě poslušně kráčel, něco odsekla a rozešla se dlouhými kroky k nám.

,,Zdravím vy dva," zastavila se u nás a ve vteřině si podmanila celé mé tělo. Pořád jsem z ní byla úplně mimo. Za to Kyle ji doslova vraždil pohledem. Očividně narušila nějakou chvilku, kterou se mezi námi snažil vytvořit a ještě k tomu ho ohrožovala. Teď už věděl, co k ní cítím a rozhodně mu bylo jasné, že ona u mě bude mít vždy přednost. Očividně se ale nehodlal vzdát. ,,Můžu si Alex na vteřinu půjčit?" Obmotala své hubené prsty kolem mého zápěstí, ale Kyle se odhodlaně napřímil. 

,,Nemyslím si, že to je dobrý nápad," zdál se najednou tak odměřený a chladný, což Blake i mě překvapilo. Byla jsem mu vděčná, že se mi snaží pomoct a vím, že teď je nejlepší si ji držet dál od těla. Tak moc jsem si ale užívala tu žárlivost, která z ni doslova sála. Navíc jsem hrozně chtěla vědět, co mi chce říct. Když ale Kyle konečně pohlédl do mých očí, věděla jsem, že má pravdu. Nebudu znovu tak hloupá. ,,Musíme na hodinu." Beze slov mě objal kolem ramen, já se tak vytrhla Blake ze sevření a nechali jsme ji za sebou. Bolelo to, ale jakýmsi způsobem jsem byla i ráda. Byla jsem ráda, že mi Kyle pomáhal a dodával mi sílu. Byla jsem ráda, že ji nejsem tak úplně ukradená a byla jsem i ráda, že ji zvládám odolávat. Tedy s pomocí Kylea. 

Kyle se ode mě celý den nehnul. Neustále byl po mém boku, objímal mě a pořád se usmíval. Trochu mi to lezlo na nervy, ale snažila jsem se dát mu šanci. Navíc Blake nás pořád propalovala pohledem, což jsem si slastně vychutnávala. Nechápejte mě špatně, nejsem zlá a škodolibá, ale ona si to zasloužila. 

Na obědě si mě Liv vzala stranou k jinému stolu a začala se trochu vyptávat. Chápala jsem ji. Ještě včera jsem ji vyprávěla o tom polibku s Kylem a jak k němu naprosto nic necítím a teď se tu s ním objímám a nikam se bez něj nehnu.

,,Ty a Kyle? Co to má znamenat?" Vyhrkla potichu, aby nás kluci u vedlejšího stolu neslyšeli, ale všichni se hlasitě smáli, takže to ani nebylo možné. 

,,Já nevím. Měla jsem včera takovou slabší chvilku a on mi dost pomohl. Hodil mě i domů a byl vážně moc milý. Myslím, že ho potřebuju. Ty jsi teď hlavně s Maxem, což chápu a jsem za vás ráda, ale potřebuju nějakou oporu, někoho, kdo tu pro mě bude, což Kyle je a chci mu dát druhou šanci."Vysvětlila jsem ji zkráceně celou situaci a naplnila si pusu obědem. Samozřejmě, že jsem vynechala vše potřebné, ale teď už by bylo zbytečné to Liv říkat a zatěžovat ji tím. Mezi mnou a Blake už nic není, proto není důvod šílet.

,,Takže vy dva spolu-?" Pozvedla obočí. 

,,Ne!" vykřikla jsem s plnou pusou. ,,Jsme jen přátelé. Hele vážně mi je s ním fajn a nechci to nijak pokazit tím, že mu budu dělat nějaké velké naděje. " Ačkoli jsme chtěla pohledem zavítat k jeho usměvavé tváři, mé oči sjeli na Blake, která opět seděla vedle svého bratra. Celou dobu mě pozorně sledovala a úplně ignorovala Joshe vedle ní, který do ní neustále něco hustil. Tak moc jsem chtěla k ní dojít, vzít ji za ruku, někam odvést a políbit. Znovu se cítit jako tenhle víkend. Ale byla to ona, kdo to zkazil. To ona ublížili mě a bude lepší na ni zapomenout dřív, než se ji povede mě zlomit úplně. Mám své přednosti. Musím se soustředit na školu, na New York. 

,,Dobře. Chápu to, ale kdyby se cokoli změnilo, chci to vědět, jasný?" Liv se konečně vesele pousmála a jakmile jsem přikývla, změnila téma a zase jsme si povídali a smáli se jako dřív. Ignorovala jsem její pohledy a cokoli, co se jimi snažila říct. Kašlu na Blake a kašlu i na mé city k ní. Nedovolím ji mi zkazit ni to málo, co mám. 

Nevěřím, že už jsme u dvanácté kapitoly xp