Call me friend but keep me closer I. ✓

-4-

,,Jdeme tancovat!" Křikla přiopile Liv, aby přehlušila hlasitou hudbu kolem nás a dnes už snad po sté mě popadla za zápěstí a někam táhla. Klátila do nás jeden drink za druhým a zdálo se, že na rozdíl ode mě už byla pěkně namol. Zastavili jsme se venku na terase, kde tancovalo pár lidí a byl to něco jako taneční parket. Liv se opile kroutila do rytmu, což bylo překvapivé, protože v jejím stavu normální člověk ani neví, že nějaký rytmus vůbec existuje. Snažila jsem se taky trochu hýbat a možná že mi i ta malá hladina alkoholu v mé krvi pomohla, protože obvykle bych s ní ani na ten parket nešla. Všimla jsem si Maxe, který nás s kelímkem v ruce z povzdálí sledoval a dělal, že poslouchá, co mu nějaký jeho kamarád říká, ale nakonec k němu něco pronesl a rozešel se k nám. 

,,Můžu si ji vypůjčit?" Pronesl ke mně a objal mou opilou kamarádku kolem pasu. Ta se mu samozřejmě začala kroutit u klína a snažila se o jakýsi sexy taneček. Se smíchem jsem přikývla a nechala ho, ať si ji odvede. Rozhlédla jsem se kolem sebe. Zdálo se, že se většina lidí dobře baví. Všichni v ruce drželi kelímek s jakýmsi alkoholickým nápojem, povídali si s přáteli, tancovali nebo blbli v bazénu a někteří se uvelebili na trávníku a hulili trávu. Vrátila jsem se zpět dovnitř a chtěla si najít nějaký kout vhodný pro mou maličkost, ale povědomý hlas mě zastavil v cestě. 

,,Tak tady jsi. Celý večer tě hledám." Cestu mi zatarasí Kyleova svalnatá postava a oči upoutá zase ten jeho úsměv. Zdálo se, že i on už je trošku připití, ale nedával to tak najevo. ,,Něco mi dlužíš." Ušklíbne se. Možná za to mohl ten alkohol a nebo mi vážně přišlo, že je ke mně milý a tak jsem souhlasila a vydala se s ním do kuchyně, která byla pro dnešní večer něco jako bar. ,,Namíchám ti můj speciální drink. Říkám mu Chill with Kyle." Natáhne se pro dva červené kelímky a začne do nich lít vše, co mu přijde pod ruku. Musela jsem se zasmát jeho výrazům i názvu jeho nápoje, který si beztak právě vymyslel. Když mi pak ale kelímek podal a já to ochutnala, nebylo to překvapivě tak špatné. ,,Takže?"

,,Chutná mi to." Přiznám s překvapením v hlase a znovu se napiju. Kyle se znovu usměje a stejně jako já se napije. Nakonec jsme tedy skončili v kuchyni. Nebylo tam tolik lidí, jen ti, co si přišli pro pití nebo pro led a hudba tu nebyla tak hlasitá, takže jsme se vzájemně slyšeli. Nezdál se zase tolik otravný jako jindy a vlastně mluvil poměrně rozumně. Povídali jsme si o našich plánech po střední, o rodině, o mé mámě i o Liv s Maxem a v tu chvíli jsem se s ním cítila dobře. Uměl naslouchat a zdál se jako vážně dobrý kamarád. Při třetím drinku jsme už oba cítili jeho účinnost, proto jsem se opřela boky o linku a Kyle se vedle mě zapřel rukou. Zrovna jsem mu něco vyprávěla, když se mi zahleděl do očí a naprosto nečekaně se ke mně sklonil. Bez jakéhokoli varování mě začal líbat. Nevím proč, na vteřinu jsem ho nechala a dokonce mu polibky oplácela. Ruce položil na má záda, později na boky a pomalu mířil níže. Vážně jsem se snažila něco cítit, ale čím níže jeho ruce byly, tím více mi to bylo nepříjemné. Najednou ty mé vystřelily nahoru, dotkly se jeho hrudníku a odtáhla jsem ho od sebe na délku mých paží. Nechápavě se zamračil a chtěl se o to pokusit znovu, ale já se odtáhla. 

,,Promiň, tohle nejde." Vykoktala jsem a bez dalších slov jsem vystřelila z kuchyně. Vyběhla jsem schody do druhého patra, kam byl ostatním vstup zakázán a vtrhla do prvních dveřích s domněnkou, že je to koupelna. Nebyla. Vtrhla jsem do malého útulné pokoje v moderním stylu, kde hlavní věcí byla obrovská postel s nebesy, na které ale seděla nějaká postava. Trochu jsem zklidnila svou hlavu a zaostřila. Blake se krčila mezi hromadou polštářů a oči měla rozmazané od pláče. ,,Ehm, jsi v pohodě?" Vysoukala jsem ze sebe nejistě. Ještě stále jsem byla zaskočená z Kylea a teď i tím, co jsem viděla. Blake přece nebrečela. Bůh ví, jestli měla vůbec nějaké city. 

,,Vypadni!" Křikla po mě a znovu se rozbrečela. Otočila jsem se k odchodu, ale mezi dveřmi jsem se zarazila. Když teď odejdu, nejen, že se tu bude dál trápit a sama, ale budu se muset vrátit a možná znovu narazím na Kylea. Zacouvala jsem zpět do pokoje a dveře za sebou zavřela. Opatrnými kroky jsem přešla k její posteli a sedla si na kraj, abych ji dopřála nějaký prostor. 

,,Chceš si o tom promluvit?" Cítila jsem se, jako bych kráčela po minovém poli. Stačil jeden špatný krok vedle a vše mohlo vybouchnout. Blake se ale zdála v klidu. Rukávem mikiny si otřela oči, tváře i nos a lehce popotáhla. 

,,O nic nejde. Kluci jsou prostě pitomci." Pokrčila rameny a neodpustila si protočení očima. Předpokládala jsem, že naráží na Joshe a jejich dnešní hádku ve škole. 

,,Jo, o tom mi něco povídej." Uchechtla jsem se. Pověděla jsem ji o mém zážitku s Kylem, což ji dost rozesmálo. 

,,Neříkala jsem to? Jde mu jen o jedno a cením, že jsi se zvládla odtáhnout. Já takové štěstí neměla." Přizná se smíchem. Já se ale nad jejími slovy pozastavila. 

,,Nechtěla si s ním spát?" 

,,S většinou kluků nechci, jenže někteří jsou moc odhodlaní a jiní zase jinak nedají pokoj. Je to jednoduší." Kmitla rameny. Její slova mě vyděsila. Že by ta Blake, která je známá po celé škole a vystřídala v ní snad každého kluka, to neděla pro svůj prospěch?

,,Proč to nepovíš Maxovi? Postaral by se o ně." Nechápala jsem, jak své tělo může takhle zaprodávat a bylo mi z toho špatně. Z naše polibku s Kylem mi mé sebevědomí kleslo ještě níže, než bylo předtím. Jak musí vypadat to její, když se k ní kluci chovají takhle a jsou s ní jen pro její tělo?

,,Hele kluci na holkách vidí jen to, co vidět chtějí. Každý kolem mě je se mnou jen kvůli jednomu a Max ani nikdo jiný s tím nic neudělá. Takhle to ve světě chodí." 

,,Ale co láska? Copak neměl by být vztah právě o tomhle? Podívej se třeba na Liv s Maxem nebo-" Ani mě to nenechala doříct a hned mě přerušila. 

,,Holky jako já si lásku nezaslouží." Vyhrkla a v očích se ji znovu objevily slzy. Její slova mě překvapila. Blake nebyla taková, jak se prezentovala a jak o ní mluvili ostatní. Byla to naprosto obyčejná holka, které ublížilo až moc lidí a tak ji nezbývalo nic jiného, než nasadit masku a dělat, že ji to nevadí. 

,,Blake, poslouchej mě. Každý si zaslouží lásku. I ty. Jednou potkáš určitě někoho, kdo bude schopný ti třeba snést modré z nebe a taky to i udělá. Musíš se ale přestat tvářit tak, že to nechceš. Tohle není život, který bys měla žít." Přisedla jsem si k ní blíž a odhodlaně jsem ji chytla za ruce. Dala jsem důraz na každé mé slovo a celkově mě překvapovalo, s jakým odhodláním jsem k ní promlouvala, protože normálně mi dělalo problém se na ní jen podívat a teď jsme s ní nejen, že mluvila, ale dokonce jsem byla v její osobní zóně. Upřeně mi hleděla do očí a naslouchala každému mému slovu. Když jsem pak skončila, zdálo se, že nad nimi dokonce i přemýšlí. ,,Chceš to?" Pozvedla jsem odhodlaně obočí a doufala, že si něco z mého motivačního monologu vezme a přikývne. 

,,Chci." Souhlasila, přesně, jak jsem chtěla. Najednou se ale její výraz změnil, oči ji sjely níže k mým rtů, stejně jako předtím na té chodbě. Než se stačil můj mozek jakkoli vzpamatovat, její tvář se přiblížila nebezpečně blízko, já poslušně s chtíčem pootevřela rty a najednou mě políbila. 

A je to tu :D 

Nahoře Max ;*