,,Někdy.. přemýšlím o tom, že všeho nechám a začneme nový život někde jinde, jen my dva.. normální život."
,,Chtěl by jsi žít normální život?"
,,Ano.. chtěl bych ho žít s tebou.."
Jungkook a Taehyung se rozhodnou utéct od svého gangu s nadějí na o...
Jak jsme se s Jungkookem rozhodli, tak se také stalo. Utekli jsme od gangu do Koreji, našeho rodného města a začali žít v Seolu, kde jsme si každý našel svou práci. Nikdo nás pod pravými jmény neznal, kromě nás dvou, což bylo jen dobře. V gangu jsem byl "V" a Jungkook "JK", dokonce ani naši nejbližší nevěděli, jak se doopravdy jmenujeme.
Každopádně, stalo se mnoho změn, takhle jsme vypadali:
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Všichni se nás báli, nikdo na mě nesměl ani sáhnout, jinak mu Jungkook zlomil ruce. Bez prdele! Měli jsme všechno, co jsme si jen zamanuly. Vlastnili kohokoliv a cokoliv. Všechno.. kromě svobody. Pravidla gangu byla drsná, přísná, všichni s nimi souhlasila včetně nás a Jungkook, jako vůdce, měl dávat příklad. Nikdy nepochopím, proč se přidal zrovna k tomuhle gangu. Měli jsme o něm příliš informací, o všech členech, všech lidí, co s námi spolupracovali. Kdyby nás našli, smrt by byla ještě procházka růžovým sadem, protože by nás čekal trest.
Každopádně, když se zaměříme na přítomnost, není tak špatná, jak si myslím, ač jsme se velice změnili:
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Troufám si říct, že by nás teď nikdo nepoznal. Jungkook musí velice přísně kontrolovat svůj vztek, protože byl zvyklí, když se mu něco nelíbilo vše rozbít a všechny zmlátit.
Vzal práci, jako učitel tělocviku, díky svému vystudovaném titulu, kde dobře uplatní svou přísnost a respekt, nikdo se mu neopovažuje vzdorovat.
Já vystřídal, už tři zaměstnání, kvůli nenechavým prackám šéfů. Kdo by řekl, že kravaťáci z velkých firem, budou takový prasáci a to se snažím oblíkat co nejšeredněji to jde.
Pokaždé, když jsem o tom řekl Jungkookovi, hrozně zuřil a chtěl je zabít, jenže teď je to jiné. Nemůže s tím dělat nic. Nemůže jen tak k někomu přijít, aby mu zlámal ruku, protože se mě dotkl. Musí si zvyknout, že nyní žijeme normální život, kde se musím bránit sám a rozumnější cestou.
Jeho horká hlava je tak rozkošná, miluju když se kvůli mě zlobí, v tomhle světě spíš chráním já jeho před ním, než on mě před ostatními. Nedělá mi to problém, miluji ho každým dnem víc a víc.
Čekám na Jungkooka, jako každý den v našem krásném bytě, který jsme si pořídili ještě za staré peníze z gangu, stále jich máme dost, ale saháme na ně jen v případě nouze. Jinak by nemělo cenu pracovat.
Rád bych někde pracoval, protože se doma celý den hrozně nudím a zabíjím čas vším možným, malováním, koukáním na filmy, anime, čtením nebo jdu ven fotit. Miluji focení, ale někdo jako já nemá šanci prorazit a kdybych náhodou měl to štěstí, stal bych se slavným a oni by nás našli. Musíme být co nejvíce nenápadní. Stačilo by mi pracovat někde v obchodě, cukrárně nebo kavárně. Miluji kavárny, bylo by fajn v některé pracovat, ale všude kde jsem se ptal, ze zajímali o mou minulost, životopis. Co jim asi mám říct? Jaký životopis?
Základní škola/Stripter/Člen gangu?
To by, asi nešlo.
Každopádně, jak tak trávím čas doma, zkouším i pro Jungkooka vařit, protože jsem to nikdy neuměl. Nemyslím si, že vařím dobře, soudě toho, jak mé jídlo chutná, ale Jungkook ho vždy sní. Kupuju tedy spíš jen něco, co mohu ohřát nebo dodělat.
Zrovna jsem dodělal japchae a jen čekám na Jungkooka, až přijde domů, když se otevřou dveře, ke kterým se s úsměvem otáčím, ale Jungkook v nich není.
Ztuhnu, jakmile se objeví Kai z našeho gangu, Jungkookova pravá ruka, hned za ním jsou další, Lay a Rocky. Začínám ustupovat, načež se na mě Kai usměje.
,,Ne.." třesu vystrašeně hlavou, kdyby to byl jen Kai, ale všichni se začali objevovat u našich dveří.
,,Našli jsme tě, Taehyungu.." ušklíbne se Kai a jde směrem ke mě.
Jak zná mé jméno? Jak mě našli?
,,Nepřibližuj se ke mě!" vykřiknu na něho, v té chvíli mě Lay a Rocky chytili za ruce, pevně mě drželi, ať jsem se vrtěl jakkoliv.
,,Pusťte mě! Nech mě být!" kopnu ho do žeber, až spadne, hned mi přilítne pěst, Kai mi roztrhne košili a začne mě hladit po hrudi, směrem dolů.
,,Ne!" křičím, snažím se vymanit z držení, ale nic nezabírá. Volám Jungkookovo jméno v slzách, když ho najednou vidím před sebou, jak se mnou třese.
,,Tae! Tae!" křičí vyděšeně na mě. Hrozně se leknu a vyletím do sedu s lapajícím dechem.
,,Jungkook-iie.." vydechnu. Snažím se rozdýchat, co se právě stalo.
,,Tae.. lásko.. jsi v pořádku?" hladí mě po líčku s hrozně ustaranou tváři.
***
Druhá kapitola na světě.. Co na ní říkáte?
Nepopisovala jsem víc ten sen, protože prostě nemám ráda, když se Taeho dotýká někdo jiný a mnohem víc nenávidím to popisovat.
Dokážete si Jungkooka představit, jako učitele tělocviku? Popravdě jsem tělák nenáviděla a učitele na něj asi stejně tak. Kdybych měla za učitele Jungkooka, asi bych ho taky nenáviděla, protože bych se styděla před ním cvičit :D
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
