|Hasardeux Love| TAEKOOK |

17. Užitečné rady

Taehyung POV.

Mluvil jsem s Jungkookem o Jinovi, celkově jsme hodně mluvili o ostatních, jak se jejich životy liší od našich. Všechno, co měli, všechno čím byli si museli nějak vydobýt, jen my stále předstíráme, že jsme někým, kým nejsme. Závidím jim, přál bych si, aby náš život s Jungkookem byl stejně poctivý, jako jejich, vše je však založeno na lži, která mě tíží čím dál víc. Jungkookovi to je nejspíš jedno, dokud je se mnou. Dřív jsem si též myslel, že pokud jsem s ním, nemusí mě nic trápit, on je vše co potřebuju. Stále to tak je, ovšem teď mi nezáleží jen na něm, ale i na mých přátelích, kteří si zaslouží znát pravdu. Nemluvil jsem s ním ještě o tom, že bych jim to chtěl říct, sám se bojím. Bojím se, že jim to Namjoon řekne dřív, než já a já nebudu mít možnost vše vysvětlil. Proto se na to snažím nemyslet.

,,Ehm, všechno v pohodě, Taehyungu-shi?" mává mi před obličejem naše nová pomoc.

Jmenuje se Cha Eunwoo, měl jsem tu možnost s ním párkrát mluvit, když byla kavárna prázdná, je ve stejném věku jako Jungkook, žije sám a předtím dělal číšníka, to jediné mi o sobě řekl. Nejspíš je hodný kluk, připadá mi i trochu stydlivý, když se mnou i Hobim mluví, ale něco mi na něm nesedí. Zdá se mi, jako by všechno jen předstíral, hlavně jeho úsměv. Spousty věcí se mi teď honí hlavou, takže jsem i dost možná paranoidní a nesvůj.

Odnesu objednávku jedné partičce kluků, která se neustále něčemu směje, až je to otravné. Jen jsem jim to odložil na stůl a chtěl odejít, když mě jeden plácl přes zadek. Zastavil jsem se a skřípl zubama.

,,Hmm, pěkná prdelka." poznamená.

,,Taky si chci sáhnout, ale ne jenom na prdelku." přidá se další s nechutně perverzním hlasem, všichni se smějí, dokud se na ně nepodívám. Nevím ani jak jsem se na ně zatvářil, byl jsem už tak podrážděný a znechucený, že jsem se sotva ovládal, ale překvapivě všichni ztichli s vystrašenými výrazy.

,,Hey!" uslyším Hobiho, jak se naštvaně řítí za námi.

,,Co se děje?" bere mě kolem ramen. Rozhodl jsem se jim trochu zavařit, když si tak dovolovali a využít Hobiho péči.

,,Sáhl mi na zadek, hyung.." ukážu na toho, kdo mě plácl s předstíraným pláčem a našpulenými rty.

,,Cože?" podívá se naštvaně na ně.

,,O-omlouvám.. tedy.. tak to.." snažil se vymluvit ten, na koho jsem ukázal.

,,Hned vypadněte, vy hovada!" namířil Hobi prstem k východu s hlasitým výkřikem. Ještě, že nikdo jiný v kavárně nebyl. Všichni se lekli a utekli. Hobi je nekompromisní, jakmile mi někdo něco udělá nebo se mě dotkne, okamžitě ho vyhodí.

,,V pohodě, TaeTae?" skloní se k mé tváři, usměji se do jeho a přikývnu.

,,Děkuji, Hobi-zachránče." skočím mu do náruče, načež si všimnu Eunwooa pohledu. Teď vypadal tak intrikářsky, až mi naskočila husí kůže, ale když se opět usmál, teprve jsem měl divný pocit.

,,Můžu si přisednout, Taehyung-shi?" ptá se mě Eunwoo. Zrovna mám pauzu a Hobi něco řeší s Jinem, takže jsem sám v kutlochu u svého jahodového džusu.

Jen přikývnu a všímám si svého.

,,Ehm.. mohu se tě na něco zeptat?" z ničeho nic ze sebe vysouká s rudým obličejem.

,,Jasně." usměji se na něho, abych ho uklidnil.

,,No.. t-tobě.. tobě se líbí Hoseok?" překvapí mě otázkou, nad kterou jen vyvalím oči.