,,Někdy.. přemýšlím o tom, že všeho nechám a začneme nový život někde jinde, jen my dva.. normální život."
,,Chtěl by jsi žít normální život?"
,,Ano.. chtěl bych ho žít s tebou.."
Jungkook a Taehyung se rozhodnou utéct od svého gangu s nadějí na o...
Dneska mě zase jeden z těch spratků vytočil! Pokaždé, když se rozčílím, myslím na Tae-ho překrásnou tvář, na jeho rozkošný čtvercovitý úsměv, hned mě to uklidní. Těším se, až budu zase u něho, v jeho hřejivém náručí, líbat jeho sladké, měkké rty.
Vždy mám trochu strach, když ho nechávám samotného. Přeci jen jsme byli zvyklí, dělat vše spolu, nehnout se od sebe ani na krok nebo zmizet z dohledu toho druhého. První dny byli velice krušné, nemohl jsem se vůbec na nic soustředit, myslel jsem jen na to, že není právě teď u mě, že je doma sám a horší to bylo, když si našel zaměstnání.
Někdy si přeji, aby Taehyung nebyl tak krásný, protože na něho všichni koukají, sahají, jak se jim zlíbí, nejradši bych jim oči vypálil a ruce přelámal, ale tím bych se jen vrátil ke starému životu. Jsem teď šťastný, přesto, že nemám takovou moc jako předtím, vím kdo nyní jsem, vím co chci, mám budoucnost.. společně s Taehyungem.
Nicméně, když mi povídá o svém prvním dni v práci a jak už se tam nevrátí, protože mu nějaký perverzní prase sáhlo na zadek nebo dělalo návrhy, vře ve mě krev, vrací se ten chladnokrevný JK, který se nedá zastavit.
Snažím se kontrolovat svůj vztek, ač se dost často neudržím, ve škole si ho vybiju při tělocviku, kdy dávám studentům dost zabrat. Myslím, že se mě i někteří bojí.
Taehyung mě pokaždé uklidňuje, stará se o mě, vždy nalezne ta správná slova. Miluji ho tolik, že to nelze vyjádřit.
Zrovna se vracím domů, když slyším za dveřmi, jak Tae křičí. Okamžitě vyděšeně rozrazím dveře a uvidím Tae-ho naříkat se spaní mé jméno.
,,Tae! Tae! Probuď se!" třesu s ním, už teď mohu slyšet hlasitost jeho bijícího srdce.
,,No tak.. Tae! Tae!" křičím na něho. Konečně se probere, vyletí do sedu a těžce lapá po dechu. Co se mu asi zdálo, že vypadá tak vyděšeně.
,,Jungkook-iie.." povzdychne si mé jméno.
,,Tae.. lásko.. jsi v pořádku?" hladím ho po tváři, aby se uklidnil, láme mi srdce, takhle ho vidět. Okamžitě se mi vrhne kolem krku a pevně mě objímá. Cítím, jak se třese, pláče.
,,Shh baby.. byl to jen sen.. jsem u tebe, lásko.." šeptám mu, zatímco pusinkuju jeho jemné vlásky.
,,Jungkook-iie.." popotáhne, ,,zdálo se mi, že nás našli.. Kai.. a.."
,,Shh.. to nic.. nikdo nás nenajde, slibuji. Nikdo o nás neví, nemůžou nás najít, Tae." utěšuji ho.
,,Co, když nás, ale najdou Jungkook-ah?" vážně na mě pohlédne. ,,Co, když zjistí, kde jsme?" vyděšeně se mě ptá. Nevím, jak mu mám odpovědět, nevím jak ho mám utěšit, aby neměl strach, to mě frustruje nejvíc.
,,Nic takového se nestane, Tae." odpovím, ale jen se s odvráceným pohledem hořce usměje. Vezmu ho za bradu k sobě a ujistím:
,,Slibuji, že tě ochráním."
,,Jenže, co když tady nebudeš, jako teď?" bolestně svraští obočí. To, co řekl a jak se na mě podívali mě píchlo u u srdce.
,,Tae.. já.." nevím co mám dělat, vážně nevím, co mám dělat. Moje baby je vyděšené a já ho nezvládám uklidnit. Jsem k ničemu.
Taehyung POV.
Jsem pitomec. Jungkook se mě snaží utěšit a já se starám jenom o sebe. Vždy jsem spoléhal jen na něj, že mě ochrání, že je vždy u mě, od doby, co jsme se poznali, nás nic nerozdělilo, stále jsme byli spolu.
Teď.. jsem vyděšený, protože u mě není, když ho potřebuji a přitom dělá vše proto, abych byl šťastný. Musím se vzpamatovat. Proč jsem se v tom snu víc nebránil? Nechal jsem Kaie na sebe jen tak sahat. Jediné, co jsem svedl, bylo volat Jungkooka.
,,Omlouvám se, baby.." obejmu ho kolem krku, ,,jsem špatný přítel." koušu se do rtů, abych neplakal. Nesmím před ním, už plakat, vím že mu je hrozně, když mě vidí ubrečeného, také pro mě zadržuje slzy.
,,Ne.. ne, zlato.." ovine ruce kolem pasu, ,,tohle neříkej. Já.." podívá se na mě, ,,já vím, že máš strach, také se bojím, ale nesmíme se tím nechat ovlivnit. Slibuji ti, že nenechám nikoho zničit náš život."
Dívám se na něho, přičemž se musím pousmát, to je poprvé, co mluví tak rozumně, vážně a přirozeně.. s polibkem ho pohladím po tváři.
,,Dospěl jsi mi, Jungkook-iie." přitisknu své čelo na jeho se zavřenýma očima.
,,Hmm.. ale stále jsem tvé baby, že ano?" nafoukne tvářičky. Vypadá teď tak roztomile, že ho musím hned políbit.
,,Samozřejmě. Vždy budeš moje bunny-baby." smějeme se spolu, když se v náručí svalíme na pohovku. Jungkook mě hladí ve vlasech, jako vždy.
,,Mmm.. chybí mi tvoje černé vlasy." zamumlá opět s nafouklými tvářemi.
,,Mě zase tvé dlouhé vlasy." zašklebím se škodolibě, až se zasměje.
,,Vypadáš teď mnohem roztomilejc s krátkým sestřihem." podívám se na něho s našpulenou pusou a šišlavým tónem.
,,Aah.." povzdychne si uraženě, ,,ty jsi pořád hrozně sexy i s blond vlasy." usměje se.
,,Já vím.." ušklíbnu se na něho.
,,Vypadáš teď mnohem víc andělsky, než když jsem tě poznal." poznamená s něžným polibkem na čelo. Nad vzpomínkou, jak jsme se poznali, jsem se pousmál.
,,Vzpomínáš na to?" zeptám se zvědavě.
,,Nikdy nezapomenu na to, jak jsem tě poznal, Tae." dívá se na mě něžným pohledem, když mi hladí vlasy.
***
*Jak myslíte, že se Jungkookiie a Tae poznali? Snad vás v příští kapitole nezklamu :D
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
