|Hasardeux Love| TAEKOOK |

19. Jedna rána

,,Taehyungu.." vážně se na něho Jungkook podívá a osloví, ,,zítra dáš výpověď a přestaneš se s nimi stýkat!" doslova mu poručil, na což Taehyung jen zůstal šokovaně hledět se vztekem v očích. Nemohl pochopit, jak to po něm vůbec může chtít. 

,,Ne!" odpoví rozhodně a hledí mu do očí, čímž dává najevo, že to myslí vážně.

,,Taehyungu.." snaží se Jungkook ovládat.

,,Řekl jsem ne!" vykřikne Taehyung.

,,Já ti to, ale nařizuju!" okřikne ho zpátky ještě hlasitěji.

,,Ty mi nemáš, co nařizovat!"

,,Uděláš, co jsem ti řekl!" vykřikne Jungkook tak vztekle, že to Taehyunga víc rozčílí, ještě nikdy se takhle nehádali, nikdy na sebe nekřičeli.

,,Nebo, co?" zařve Taehyung tak, že ho zabolí v krku a uhodí pěstí do linky vedle Jungkooka.

,,Přestaň se mi vzpírat!" přestane se Jungkook ovládat, silně uhodí Taehyunga ho tváři, jež hned spadne na zem. V té chvíli se Jungkookovi zastaví celý svět. Nechává ruku ve stejné pozici a hledí šokovaně na ní, zatímco se Taehyung drží za poraněnou tvář.

Jungkook se začne celý třást, jeho oči se plní slzy, když i jeho dech ztěžkne z tlaku v hrudi, který se mu svírá. Nechápe, co to udělal, proč  to udělal a jak to mohl udělat.. 

Vyšvihl se k lince, kde vzal do ruky nůž, jímž se začal řezat do dlaně, jež uhodila Taehyunga.

,,Jungkooku!" rozeběhne se Taehyung vyděšeně k němu a nůž mu hned zahodí. Jungkook se zhroutí k zemi, začne neovladatelně naříkat a plakat.

,,Promiň.. promiň.. to jsem nechtěl.. Tae~" nahlas pláče, ,,nikdy jsem ti nechtěl ublížit.. prosím odpusť mi.. odpusť mi prosím~" naříkal, skoro nemohl přes pláč dýchat a stejně prosil Taehyunga za odpuštění, stále dokola se mu omlouval, nemohl se na něho ani podívat, tak strašně ho to bolelo.

,,Shh.. shh.. prosím přestaň plakat, baby.." pevně ho objímal kolem hlavy, kolíbal ho v náručí, aby ho utěšil.

,,Prosím.. už to nikdy neudělám.. prosím.. dělej si.. co chceš.. omlouvám se.. tolik mě to mrzí.. nechtěl jsem.. Tae, potrestej mě.. prosím! Potrestej mě něčím! Čímkoliv! Tae~" dál naříká v hysterickém pláči. 

,,Baby já tě prosím.." s ním začne plakat i Taehyung, když ho vidí, ,,přestaň tak plakat.. nic mi není.."

,,Ne.. ne.. já tě.. já tě.."

,,Shh.. nic jsi neudělal.. nic se nestalo.." utěšuje ho, ale Jungkook nepřestává plakat. Taehyunga bolel pohled na něho mnohem víc, než ta rána. Nemohl ho vůbec utěšit a bál se o jeho pořezanou ruku, která silně krvácela.

Po dlouhé době se mu podařilo Jungkooka uklidnit, už s ním seděl v koupelně na vaně a čistil mu rány dezinfekcí. Jungkook to skoro necítil, stále musel myslet na tu ránu, kterou mu dal. Jak ho to muselo bolet. Nenáviděl sám sebe, že na něho vztáhl ruku. Nikdy si to neodpustí. Nemůže se na něho ani podívat. 

,,Jungkook-iie.." jemně ho Taehyung osloví, ale Jungkook mu není schopný odpovědět. Taehyung mu zaváže obvaz, vezme jeho zraněnou ruku do dlaní a políbí ji, čímž přinutí Jungkooka se na něj podívat.

,,Baby, vidíš mě?" pohladí ho po tváři, až sebou Jungkook cukne. ,,Nic mi není.. nezlobím se na tebe, už se nikdy nebudeme hádat, dobře?" mluví k němu, jako k dítěti.

Jungkookovi začnou opět slzet oči.

,,Omlouvám se, zlato.." zašeptá a opře si čelo o Taehyungovu hruď.

,,Nic se neděje. Miluju tě.." políbí ho, ale Jungkook se po chvíli odtáhne. Taehyung si povzdychne, začne napouštět vanu vodou, zatímco Jungkook na ní stále sedí. Taehyung si před ním svléká oblečení. Jungkooka nikdy nepřestane fascinovat jeho překrásné tělo, sleduje každý jeho pohyb, ale neodváží se teď nic udělat.

Taehyung, už před ním stojí nahý a zvedne ho na nohy, začne svlékat i jeho oblečení, kousek po kousku, přičemž vždy políbí část jeho nahé kůže.

Pohladí ho po tváři, než ho políbí na rty, s nimiž pomalu pohybuje. Něžně se líbají, nikam nespěchají, dokud Taehyung nezastaví vodu. Vleze si s ním do vany, kde ho po umytí drží v objetí, nechává Jungkooka v klidu plakat, položeného na svém hrudníku, tak aby ho nemohl vidět. Hladí ho po rameni a každou minutu k sobě víc tiskne, opírající si hlavu o tu jeho.

,,Tak moc tě miluju.." skoro plačtivě mu zašeptá. Jungkook mu, už dlouho spí na hrudníku vyčerpáním, kdy ho tak Taehyung ještě chvíli drží, než si otře slzy a vezme ho z vany do postele, tam Jungkooka usuší, převlékne a uloží do postele, kam si následně lehne vedle něho. Nemůže ho přestat pozorovat, jak spí. Zažili toho spolu tolik, že by nepřežil, kdyby o něho přišel, kdyby ho ztratil, něco se mu stalo.. vydržel by pro něho cokoliv.

,,T-Tae.." zašeptá Jungkook ze spaní, načež Taehyungovi steče slza z tváře na polštář.

,,Jsem u tebe lásko.." víc si ho k sobě přivine. ,,Nikdy tě neopustím." zašeptá mu do vlasů, které políbí, ještě než usne.

Jungkook POV.

V noci jsem se vzbudil v Taeho náručí. Držel mě pěvně a jemně mi ze spánku dýchal na vlasy, zaryl jsem se do ohybu jeho krku s povzdychem, silně mu bušilo srdce.

,,Jungkook-iie.." ozve se najednou.

,,H-hm?"

,,P-pokud.." ztěžkl mu dech, jako by zadržoval slzy, ,,pokud chceš, abych.. abych se s nimi, už nikdy neviděl.. tak to udělám."

Bylo mi hrozně ho takhle slyšet. Cítil jsem, jak se mu svírá hrudník a už jen vyslovit to, pro něho bylo těžké. Podíval jsem se na něho, snažil se zadržovat slzy, ale v jeho pohledu se odráželo tolik bolesti, jako jsem ještě neviděl. Záleží mu na nich.. vím to. Vyslovil jsem předtím tak sobeckou hloupost, až se za ní nenávidím. Chci ho pohladit po tváři, ale má ruka se hned, co spatřím jeho modřinu, zastaví. Nemůže se pohnout, tolik se bojím, že mu zase ublížím.

,,N-ne.." zašeptám, ,,nechci, aby ses s nimi přestal vídat, Tae.."

Tae bolestně svraští obočí, pohladí mě po vlasech a přitiskne své čelo na mé.

,,P-prosím.. dej.. jim šanci." těžce vydechne.

,,Pokud.. jim věříš ty, tak já taky." odpovím mu. ,,Odpusť mi to všechno, co jsem řekl, prosím.."

,,Už se tím netrap.. zapomeneme na to.." políbil mě a zavřel zase oči. Za chvíli se ozvalo poklidné oddechování.

Zapomenout.. Jak bych mohl zapomenout, že jsem ti ublížil? 

***

*Sice krátká kapitola, ale aspoň něco.. budete si muset zase nějakou chvíli počkat na novou, poněvadž nestíhám psát.. :( 

Snad o víkendu sem něco dám, přinejhorším po víkendu.. 

Jinak chci poděkovat, že si to čtete a hvězdičkujete a vůbec.. jsem vážně ráda, že se vám můj příběh líbí a snad vás bude bavit dál :)