*FLASHBACK*
,,Tae! Tae!" volá na něho Jungkook v hale jejich staré vili.
,,Přestaň tak křičet.. někdo tě uslyší.." utišuje Jungkooka, když si ho přitáhne k sobě, všimne si, že drží v ruce nějaké papíry.
,,Nikdo tady není, všichni odešli do klubu, zlato." políbí ho něžně na rty a za ruku vede do obýváku ke krbu.
,,Co to je?" zajímá se Taehyung o papíry v jeho ruce, hned spatří Jungkookovův nadšený výraz.
,,Vím, kdy máš narozeniny!" šťastně na něho vybafne, načež Taehyung nechápe a jen na něho vykuleně zírá.
,,Tohle.." pozvedne papíry, ,,je tvůj rodný list, zlato." zaskočí Taehyunga.
,,C-cože?" odvrátí pohled od papíru s třesoucíma se očima na Jungkooka, zda to myslí vážně.
,,K-kde.. jak-jak.." nemůže tomu uvěřit.
,,V Koreji mám známého, s kterým jsem studoval. Požádal jsem ho, aby trochu zapátral." šťastně se usmívá, když mu odpovídá.
,,Nejsi šťastný, baby..?" zarazí se, protože vidí Taehyunga poprvé vážně plakat.
,,C-co se děje, zlato?" vezme ho starostlivě za tvář.
Taehyung zatne čelist, než popadne Jungkooka kolem krku s dlouhým, láskyplným polibkem. Jungkookovi se rozbuší srdce, viděl už Taehyunga v emocích, ale nikdy ne takhle. Zalapá po dechu, když se jejich rty oddělí.
,,Už jsi ho četl?" skoro zašeptá.
,,A-ano.." odpoví mu Jungkook, stále trochu v šoku z jeho chování. Taehyung mu vytrhne listy z ruky, zmačká je a hodí do ohně v krbu.
,,Ale.. zlato.. proč?" nepřestává se Jungkook divit, nedokáže poznat, jak se teď Taehyung cítí, což ho jako vždy frustruje. Taehyung ho vezme kolem krku a přitiskne své čelo na jeho, kdy mu jemným hlasem poví:
,,Teď jsi jediný, kdo o mě všechno ví, Jeon Jungkooku. Nepotřebuji vědět kdo jsem, dokud mám tebe."
Jungkook nevěděl, co má říct, pevněji si přivinul Taehyunga za pas, než mu tichým hlasem prozradí:
,,Jsi Kim Taehyung, narodil ses v roce 1995 v Daegu a vyrostl v Geochangu. Věříš mi?" ptá se.
,,Ano.." neváhá odpovědět, ,,věřím ti, baby." usměje se, se snahou zadržet své slzy. Dlouho objímá Jungkooka, dokud mu nakonec neřekne slova, na které tak dlouho čekal.
,,Miluji tě, Jungkook-ah." vysloví je s tak hlubokým a citlivým tónem, že je téměř zašeptá, ale Jungkook přeci jen slyšel. Spustili se mu slzy, jež Taehyung zlíbal po tváři. Plakal jako malé dítě.
Taehyung se ho po velice emotivním milování na pohovce u krbu, kde se teď spolu mazlí, poťouchle zeptá:
,,Neřekneš mi, kdy mám narozeniny, baby?"
Jungkook se záludně usměje a políbí ho na vlasech.
,,Ne." škádlivě odpoví a přitom se hravě kousne do rtů.
,,Aah.. proč ne?" špulí Taehyung nespokojeně pusu, když lechtá Jungkooka pod žebry a on se směje tím dětským smíchem, jež Taehyunga tolik rozesmívá. Po chvíli se uklidní s měkkým pohledem na Taehyunga.
,,To bude překvapení, zlato." políbí ho na čelo.
***
,,Ehm.. Taehyungu!" mává mu opět rukou před obličejem Jimin. Jakmile se Taehyung nadechne, aby něco řekl, Jimin ho přerušuje:
ČTEŠ
|Hasardeux Love| TAEKOOK |
Fanfiction,,Někdy.. přemýšlím o tom, že všeho nechám a začneme nový život někde jinde, jen my dva.. normální život." ,,Chtěl by jsi žít normální život?" ,,Ano.. chtěl bych ho žít s tebou.." Jungkook a Taehyung se rozhodnou utéct od svého gangu s nadějí na o...
