|Hasardeux Love| TAEKOOK |

14. Nečekaná návštěva

Taehyung POV.

Vrátil jsem se do práce s myšlenkami na Jinovu reakci. To jsem ho opravdu tak dojal? Rozumím, že je můj život poněkud smutný, ale Jinova reakce byla zvláštní, ani se netvářil tak lítostivě, spíš šokovaně a možná i trochu provinile. Nechápu proč? Měl bych se ujistit, zda je v pořádku. Jen tak odešel, byl jsem tak překvapený, že jsem mu nic neřekl. Rozhodl jsem se za ním pro jistotu ještě jít.

,,Jiminiie, zaskočím za mě na chvíli. Potřebuju jen mluvit s Jinem-hyung." požádám ho, načež jen kývne a mávne na mě rukou, ať jdu.

Zaklepal jsem na Jinovi dveře, ozvalo se "dále", vstoupil jsem tedy, když si zrovna kapesníčkem otíral slzy.

,,Hyung, jsi v pořádku?" dělal jsem si starosti při pohledu na něj. 

,,Jasně." usměje se a několikrát zamrká. ,,Promiň, že jsem tak najednou odešel."

,,Ne, já se omlouvám, že jsem tě rozbrečel. Chci ti jen říct, že se vážně nemusíš cítit špatně za mě, já si to skoro nepamatuju a jsem s tím smířený." ujišťuji ho. Jen kývne se smutným úsměvem. Poté, co vstane ze židle, mě pevně obejme a počechrá vlasy.

,,Díky, že jsi mi to řekl, Taehyungiie." usměje se vděčně na mě. ,,Chci, abys věděl, že mi můžeš věřit a vždy se na mě spolehnout."

,,Ty to samé, hyung." opětuji mu úsměv. Hromadí se mi v očích slzy, nevím proč. Hrozně mě jeho objetí zahřálo u srdce. Ne tak, jako když mě objímá Jungkook. Jungkookovo objetí je plné lásky, péče, strachu i bezpečí zároveň, ale Jinovo objetí je jako by vás objímala matka, vřelé, uklidňující, bezpečné. Mrzí mě, že mu lžu.

Po nějaké době, spolu zase vtipkujeme a vracíme se zpět do práce. Jimin, už na nás nadává, že se vybavujeme, když je kavárna plná lidí. Doufám, že brzy vypadnou, všichni na mě čumí, jako na zjevení. 

***

Taehyung s Jiminem zrovna počítají polední tržbu, když přijde i Namjoon za Jinem.

,,Namjoon-hyung, co ty tady?" diví se s úsměvem Jimin.

,,To je přivítání," vtipkuje Namjoon, ,,jdu přeci za svým celosvětově nejkrásnějším klukem."

Jimin se začne smát a s ním se trochu zahihňá i Taehyung.

,,Zdravím, hyung." snaží se ho pozdravit co nejpřátelštějším tónem.

,,Ahoj Taehyungu, už ti je líp?" ptá se ho poté, co se opře o bar naproti nim.

,,Je mi, už skvěle. Děkuju za optání, jen jsem byl přetažený." usmívá se na něho. Náhle si Namjoon všimne Taehyungových rudých značek na krku. Potemní mu tvář při pomyšlení, jak je asi získal. Stále váhal, co má vlastně dělat, ale rozhodně Taehyunga nechtěl jen tak nechat plavat. Taehyung se též zatvářil chladně, při pohledu na Namjoona pohled.

,,Namjoon-ah, co ty tady?" ozve se překvapený Jin, jež se zrovna vrátil z táckem prázdných hrnků a talířků.

,,Přišel jsem tě překvapit, zlato." uculí se a jde k němu, aby ho objal.

,,Ne! Drž se dál, mám v ruce nádobí, Namjoon-ah!" ostře ho rovnou varuje. Namjoonovi spadne veselý úsměv z líček a skloní tvář, přičemž se mu Jimin začne smát.

Poté, co Jimin s Taehyungem spočítají tržbu, je v kavárně jen jedna rodinka, mladý pár a holka na notebooku. Oddechnou si a chvíli odpočívají.

Namjoon sedí s Jinem na barových židličkách, domlouvají se na Jinových narozeninách, jež se kvapem blíží. Do konverzace přibude i Jimin s Taehyungem, kteří jsou zvaný. Taehyung nikdy na žádné oslavě narozenin nebyl, tedy co si pamatuje. Uvědomil si, jak rychle to utíká, za nedlouho budou Vánoce.