|Hasardeux Love| TAEKOOK |

9. Nová práce

Taehyung POV.

Waaa! Je skoro devět hodin, za tři čtvrtě hodiny mám být na pohovoru!

Jungkook mě v noci pěkně zřídil. Co říct? Zasloužil jsem si to, ale mohl mě vzbudit, než odešel do práce.

Hned jsem vstal, dal si rychlou sprchu, vyčistil zuby, trochu se upravil a běžel do kavárny, nějakou snídani si dám tam, stejně vždy snídám v kavárně.

Jdu tentokrát přímo k barovému pultu, za první číšníkem, kterého uvidím.

,,Ehm.. promiňte.." Začervená se trochu, když ho oslovím.

,,M-mohu vám pomoct?" zakoktá.

,,Ano. Já hledám vedoucího kavárny, jsem tu na pohovor." oznámím mu, načež odpoví, že ho zavolá a okamžitě běžel pro něj. Jen jsem pokrčil rameny, nad jeho chováním. Proč jsou lidi kolem mě, tak nejistí nebo příliš sebevědomí? Proto jsem si Jungkooka zamiloval od první chvíle, hleděl na mě s takovou vášní v očích, která však nechtěla jen mé tělo, ale celou mou duši a srdce.

Zanedlouho přichází chlapec zpět a s ním i číšník ze včerejška.

,,Oh.. to jsi ty?" diví se, když ke mě přichází.

,,Waa.. vy to tu vedete?" jsem úplně stejně překvapený, vypadá mladě na vedení tak velké kavárny.

,,Bohužel ano.." uchechtl se, ,,ty jsi ten, o kterém mluvili Jimin a Hobi.." říká si a čeká, až se mu představím.

,,Oh.. ano. Jmenuji se Kim Taehyung." široce se na něho usměji s mírným úklonem hlavy.

,,Oh ne.. přestaň.. zase mě oslňuješ!" žertovně nadává. ,,Já jsem Kim Seokjin, rád tě poznávám, bratře." podává mi ruku, kterou ani nevím proč, ale okamžitě přijmou a stisknu vděčně ještě tou druhou. Normálně bych váhal mu jí podat, připadá mi však tak známý. Oba jsme Kimové.. jak vtipné.

,,Můžeš mi říkat jen "Jine". Takže ty by jsi tady chtěl pracovat?" ptá se mě.

,,Ano, pane vedoucí." culím se na něho.

,,Aaah.. zákaznice z tebe budou šílet." směje se.

,,Počkat, znamená to, že mě bereš?" vyvalím oči.

,,Jistě, že ano, vždyť jsi přítel Hobiho a Jimina, navíc jsi hrozně roztomilý, přitáhneš víc zákazníků.. tím nechci říct, že tě chci takhle využívat, ale čím víc lidí, tím víc peněz si vyděláš." je hrozně upovídaný. Nevím proč, ale musím se v jeho přítomnosti pořád smát, připadá mi jako starší bratr.

,,Děkuju! Moc děkuju, Jin-hyung!" šťastně ho obejmu, až je překvapen i tím jak ho oslovím.

,,Ah.." odtáhnu se s rozpačitým výrazem a odkašlu si s opět vážnou tváří, ,,ehm.. omlouvám se." Začne se smát mému chování a poplácá mě po zádech se slovy:

,,To je v pohodě, všichni mi tak říkají. Takže, Taehyung-iie.. máš nějaké zkušenosti s kávovary nebo vařením kávy?" ptá se mě.

,,Pardon, ale nemám. Já ani můj přítel kávu nepijeme, takže o ní vůbec nic nevím." přiznám se.

,,Aah.. ts ts ts.." vrtí hlavou, ,,a to chceš dělat v kavárně?" vyštěkne na mě.

,,No nic.. to nevadí.." zase se uklidní. Je opravdu zvláštní, jeho reakce jsou vtipné.

,,Všechno tě naučím, Hobi s Jiminem říkali, že jsi učenlivý."

,,To jsem, Jin-hyung." usměji se na něho.

,,Aaah.." povzdychne si, ,,při pohledu na tebe si říkám, proč žiju s takovým ňoumou, jako je můj přítel, než si žel bohu uvědomím, že toho blba miluju." pronese tak zaníceně, že vybuchnu smíchy.

,,Ah.. promiň, hyung.. jen.. jsi tak legrační." směju se mu.

,,Jsem legrační?" pozvedne rozčíleně obočí. ,,Tohle je vážná věc. Jen doufám, že se mě nebudeš snažit svádět, jako všechny co jsem zaučoval. Slyšel jsem dobře, že máš přítele?" překvapí mě. Takže jeho sváděli všechny, co zaučoval.. popravdě se nedivím, on je vážně pohledný, možná mívá stejné problémy jako já.

,,Ano.. nemusíš se bát, hyung. Prvně nejsi můj typ, bez urážky a za druhé, svého přítele miluji víc, než svůj život, takže ti ode mě nic nehrozí." ujišťuji ho.

,,Wow, to rád slyším." poví než si uvědomí; ,,Huh? Já nejsem tvůj typ?" zní uraženě, opět mě rozesměje.

,,Ne hyung.. jen.. ne, že by jsi byl ošklivý, vlastně jsi hodně pohledný, ale přítel, kterého mám je můj ideální typ muže." usmívám se na něho. Ano, Jungkook je skutečně můj ideální typ od chvíle, co jsem ho poznal.

,,Hmm.. taky jsem měl svůj ideální typ, ale nakonec jsem se zamiloval do trouby, který rozbije všechno, co mu přijde do cesty." trochu mě zneklidní.

,,Je agresivní?" ptám se starostlivě.

,,Co?" začne se smát. ,,Ne, je jen hodně nešikovný."

,,Aah.." směju se s ním.

,,Poslyš Taehyung-iie.. nechceš na chvíli pokecat? Dobře se mi s tebou mluví a projednáme v kolik zítra nastoupíš." řekne.

,,Už zítra?" vyvalím oči.

,,Jo, máš s tím problém?"

,,Ne ne.. jen jsem to nečekal." odpovím se šťastným a stále překvapeným úsměvem.

,,Tak pojď. Mimochodem, dáš si něco?" ptá se mě, než jdeme ke stolu.

,,Ah.. vlastně jsem se nestihl nasnídat, takže mám docela hlad.."

,,Cože? Snídaně je důležitá ty troubo! Neopovažuj se někdy přijít do práce hladový nebo tě vykrmím jako prase na rožeň!" opět mě rozesmívá svými poznámky.

,,Rozumím, pane!" vztyčím ruku jako voják.

S Jinem jsme si dlouho povídali, nejen o práci, ale snad o všem možném. Je tak upovídaný a dobře se mi s ním mluví, mám pocit, že mu můžu stoprocentně věřit. Jsem si jistý, že teď začne být Jungkook mnohem žárlivější. Byli jsme vždy jen my dva spolu, okolní svět pro nás neexistoval, teď když mám přátelé, bude hodně majetnický. Měl bych ho s nimi seznámit, až se lépe poznáme. Vsadím se, že si je oblíbí, stejně jako já. 

***

*Dnes trochu kratší kapitola, tak to snad nevadí.. příště se polepším ;)

 Zajímalo by mě.. Jak si myslíte, že to bude pokračovat po tom, co Tae začne pracovat? :D