|Hasardeux Love| TAEKOOK |

24. Pocit štěstí

Probudilo mě ostré světlo z hotelového pokoje. Nemohl jsem pohnout rukou, tak jsem se na chvíli vyděsil, dokud jsem neuviděl vedle sebe to překrásné stvoření, co ji ze spaní objímalo.

Hladím ho chvíli ve vlasech, ale dál tvrdě spí, až se vzbudí, bude určitě ve velkých bolestech. Zvednu se tedy, abych nám došel pro snídaně a jemu prášek proti bolesti, ovšem nejspíš budu jeden potřebovat také. Jakmile jsem se zvedl, ucítil jsem ostrou bolest v zad, načež se mé břišní svaly úplně napnul. Sakra připadám si, jako bych zvedal činky a posiloval půl dne. Tak oni Jungkookovi nohy na ramenou nebo ve vzduchu nejsou zrovna lehké. Políbil jsem ho s bolestným předklonem ještě na čele a odešel. 

Všichni si na recepci šuškali, co v noci slyšeli.

,,Hmm, užili jste si to alespoň? Lepší než porno, ne?" rýpnul jsem si, když si nikdo nevšiml, že čekám u krásně vyzdobené vitríny, plné zákusků v kavárně, která je také součástí hotelu. Děvčata se hned lekla a rozestoupila, musel jsem se zasmát.

,,O-omlouváme se." uchechtla se krásná černovláska.

,,To nic.." uklidnil jsem ji úsměvem.

,,Ehm.. chceme se zeptat, ten kluk-"

,,Jo ještě žije, tedy doufám, protože se stále neprobral." pronesu vážným tónem, ale můj humor pochopí pouze ta černovláska, ostatní se zarazí.

,,Ne, chtěli jsme se zeptat, zda to je váš přítel?" culila se pobaveně.

,,Samozřejmě." uchechtl jsem se, jako by to nebylo evidentní.

,,Jen.. že.. no.. jsme slyšeli.. jak.. no.." stydlivě se ze sebe snažila něco dostat blond drobná dívka vedle černovlásky.

,,Prostě, jak ho oslovujete.. ehm.." odkašlala si, než přešla na poněkud hrubý tón hlasu jako mám já, ,,"jsi moje děvka, že baby! Co ty děvko?", tak proto byli všichni tak zvědavý."

Překvapilo mě, jak v klidu mě napodobila, ostatní byli rudý, jako zeď za nimi. Musel jsem se nahlas zasmát.

,,Nee, to.." nemohl jsem přestat, ,,občas si tak říkáme i on mi tak říká."

,,Hm?" pozvedla nechápavě obočí. ,,Je dole, ale říká vám, že jste jeho děvka?" zarazí se a ostatní dívky nepřestávají splývat se zdí.

,,No.." naznačím jí rukou, ať jde blíž, načež se ke mě nakloní a já ucítím příjemnou vůni jejich vlasů, ,,víte, většinou mi to říká, když jsem já dole." zašeptám ji, načež vybouchne smíchy a ostatní na nás nechápavě hledí.

,,O-omlouvám se, jen.." nemohla se přestat smát, má krásný zvučný smích, ,,myslela jsem si, že mi vážně chcete říct něco hrozně tajného." prohrábla si s oddychem vlasem.

,,Hmm.. tohle je tajný." našpulím pusu, než na ní prstem ukážu a mrknu. ,,Vy se mi líbíte." 

,,Tak děkuju." stále popadá dech. ,,Mimochodem, co si dáte k snídani?" ptá se mě.

,,Co mi doporučíte?" zaujatě se nakloním blíž a ona ke mě také.

,,Má váš milý rád lívance se sirupem a jahodama?" zašeptá, stejně jako já předtím. Krátce se zasměji, načež dodám.

,,A banánové mléko, ano."

,,Tak banánové mléko bude muset oželet, ale snad mu nebude vadit jahodové." už si zapisuje objednávku.

,,Miluje jakékoliv mléko." uchechtnu se.

,,Oh, tak to je můj mléčný soudruh. Já také." pronese v meziřečí, když podává papírek s objednávkou blond dívce.