|Hasardeux Love| TAEKOOK |

16. Postižená kachna

Samozřejmě jsem v práci chodil, jako postižená kachna a nemohl si ani sednout. Takhle mě zadek dlouho nebolel, Jungkook se mi jisto jistě pomstil. Jimin se mi celou dobu smál, ten parchant, radši jsem mu nic neříkal. Jin si o mě dělal starosti, když mě viděl párkrát zahekat, ale asi mu to došlo a kupodivu byl zticha, jako by mu bylo trapně.

,,Jin-hyung, přijde dneska zase Namjoon?" ptá se Jimin při čištění hrnků, načež hned zareaguju.

,,Ehm.. ne, dneska je doma." začervená se Jin, až je nám to oběma divný. 

,,Proč je doma?" ptám se udiveně.

,,P-prostě je doma. Není mu dobře." vyštěkne na nás a chce utéct.

,,Jin-hyung.." zarazí ho ještě Jimin, zadržující smích, ,,je to proto, že by chodil stejně postiženě, jako dneska Taehyungiie?" nakonec vybuchne smích.

,,Jsi do prdele, Jimine!" rozčiluje se.

,,To je v pohodě, mě vyhovuje být bottom." stále se dusí smíchy a já si nemůžu pomoct, ale směju se s ním. To jsou vážně idioti.

Jimin si vzal kratší pauzu, aby se mohl s Namjoonem na něčem domluvit, alespoň po telefonu. Povídal, že si se mnou také potřebuje promluvit, týká se to Jinových narozenin. Vzal jsem tedy za něho zákazníka, co před chvíli přišel. Nevypadá, že by si všímal okolí a neustále něco píše do notebooku.

,,Dobrý den, máte vybráno?" zdvořilým úsměvem se černovlasého mladíka ptám. Podívá se nečekaným pohledem na mě, jako by ani nevěděl, že tam jsem. Je bledý a má rozkošný obličej.

,,Ano, dám si ledové Americano. Děkuju." řekne, načež se bez dalších slov věnuje dál notebooku.

Přemýšlím, při dělání Americana, jak je zvláštně uklidňující, když na mě nezíral, jako na zjevení a jednoduše řekl objednávku bez oplzlého tónu nebo nemístných narážek. Má hezky nakřáplý hlas, tenhle člověk mi je sympatický, doufám, že zase někdy přijde.

Jak mám hotovo, musím se ironicky pousmát nad mými myšlenky, v podstatě ten člověk řekl pouze svou objednávku a už mi je milý.

,,Tady, dobrou chuť." pokládám mu kávu na stůl, dál od notebooku, aby si ho nepolil.

,,Děkuji," usměje se na mě tak sladkým úsměvem, že skoro zčervenám. Kdyby mě tak viděl Jungkook. Jsem na odchodu, když mě zastaví s poznámkou:

,,Víte, že jste vážně nádherný. Nikdy jsem někoho tak pohledného neviděl." pozvedne laškovně koutek úst. Hmm.. tenhle klučina je dominant. Trochu mě zklamal, myslel jsem si, že je normální. Jen jsem mu zdvořile poděkoval a odešel.

Všiml jsem si, že se Jimin vrátil. Měl naštvaný výraz ve tváři, takže nás nejspíš pozoroval.

,,Co chtěl, Taehyungiie?" snaží se mírnit svůj rozzlobený hlas.

,,Americano." odpovím překvapeně nezaujatým tónem.

,,Ne, myslím.. co ti teď říkal?"

,,Vlastně mě trochu zklamal. Zprvu vypadal v poho a teď se se mnou snažil flirtovat. Říkal, že jsem krásný a nikdy někoho takového neviděl." jen pokrčím rameny, chci to nechat plavat a věnovat se práci, jako vždy. Jimin, však vztekle sevře čelist a jde za ním.

,,Ah, hey Jimin-ah.." snažím se ho zastavit, ale už je dávno u něho a hádají se, černovlasý mladík vstane, zírá na Jimina, který se rozčiluje, když ho černovlásek umlčuje polibkem. Vykulím na ně šokovaně oči a běžím za Jiminem, mu pomoct.