Věci co nechci ,napíšu na zeď |Dorian,Grey,Psycho Rhyme,Stein27|

8

Ani nevím jak se mi to povedlo ale usla jsem na Martinovém rameni. Teď sedím na gauči a mé oči hypnotizují hodiny. Ony hodiny ukazují právě poledne. Zvažuju zda klučinu ,který leží zkroucený vedle mě,vzbudit. Než jsem se rozhodla už jsem viděla jak si sedá a protírá si své krásné a upřímné oči. "Dobré ráno" koukl se na hodiny a dodal : "teda poledne" bytem zazněl jeho zvonivý smích který okouzlil mé uši a donutil mě se smát taky. "no dobré ráno" má ruka se dotkla mého krku a snažila jsem si ho promasírovat. Zvedla jsem se a mé kroky vedli do koupelny kde jsem se zamkla a provedla hygienu. to bych ale nebyla já kdybych nezapomněla oblečení v pokoji. Pootevřela jsem dveře a zavolala : "Marťo,dones mi prosím nějaký oblečení z pokoje" tajně jsem doufala že vybere něco normálního. Když jsem uslyšela kroky které se přibližovali natáhla jsem škvírou dveří ruku a čekala až mi to podá. Jak jsem cítila ony látky v mé ruce přitáhla jsem si jí k tělu. V ruce mi spočinuli pánské triko a tepláky,praštila jsem se do čela ale nezbylo mi nic jiného než si to obléct. Naštvaně jsem si to kráčela v jeho věcech do kuchyně. "Když jsi naštvaná a máš mé oblečení jsi sexy víc než normálně" po uslyšení téhle věty mé tváře nabírali rudou barvu. Mé oči si našli jeden bod ze kterého se nechtěli odtrhnout. To už za mnou stál Martin. Mé srdce začalo bít jako o život , o to hůř když si mě otočil a já se mu dívala do očí. Nemohla jsem se pořádně nadechnout a chovat se normálně. Cítila jsem jeho horký dech na mém krku a o chvíli neskoro se jeho polštářky otíraly o ty mé. V mém břiše se rozletěl roj motýlů. Chvíli jsem nebyla schopná pohybu, ale něco ve mně , mě donutilo spolupracovat. Jako bych si uvědomila co dělám tak jsem se odtáhla a utekla do studia..