Věci co nechci ,napíšu na zeď |Dorian,Grey,Psycho Rhyme,Stein27|

11

Budík který začal nelidsky zvonit mi způsobil pulzující bolest hlavy. Naslepo jsem ruku natáhla po onom ďábelském stroji a pevně ho chytla. Mé oči se ještě nedokázali vzpamatovat a vše jsem měla rozmazané, ale i přes to jsem viděla jméno David na displeji telefonu. Zmáčkla jsem zelené tlačítko a na nic jsem nečekala : " Nevadí ti že jsi mě vzbudil? " Naštvaně jsem zavrčela a čekala co z něho vypadne. "Ehm? Ne" Slyšela jsem jeho smích a dál pokračoval v tom co chce říct : "Ty prosím tě se nemůžu Štukysovi dovolat, přijede náš kámoš z Brna, myslíš že by u vás mohl na víkend být? " Chvíli jsem přemýšlela ale nakonec jsem kývla na souhlas. "Tak on přijede dneska kolem 2, a my večer přijdeme" Nezmohla jsem se na nic než jen na souhlas a rozloučila jsem se s ním. David to vypl a já se koukla na čas. Jen co jsem viděla čísla které značí to kolik je hodin jsem vyletěla z postele rychlostí Blesku. Hned jsem mířila do Martinova pokoje se sklenicí studené vody. On si spokojeně oddychoval a já na něho vylila celou sklenici. To by nebyl on kdyby mě nestáhl k sobě. " Pusť mě, musím se jít připravit, volal totiž David že přijede na víkend nějaký váš kamarád a jestli u nás může být" Pořád jsem se snažila dostat se z jeho sevření. "Jako Petr? " Překvapeně na mě koukal. "Asi" Pokrčila jsem rameny. "A v kolik? " Opět mi položil otázku a já na ní hned odpověděla : "Kolem druhé což je za hodinu" Ironicky jsem se usmála a on mě s nevinným výrazem pustil. Vděčně jsem se na něho podívala a šla ze sebe udělat člověka. Nějak jsem to neřešila a vzala si tepláky a mikinu. Když jsem přišla do kuchyně tak se tam už nacházel Martin který měl na sobě jen tepláky a kuchtil nějaký oběd.