Věci co nechci ,napíšu na zeď |Dorian,Grey,Psycho Rhyme,Stein27|

17

Nějakým záhadným způsobem jsem se včera večer dostala do mé postele. Vedle mě leží Martin a vypadá že každou chvíli umře. Osobně mám že včerejšího večera okno, teda spíš výkladní skříň. Jediné co vím že se to trošku protáhlo a že jsme to asi přehnali. Prudce jsem se zvedla a překvapilo mě ,že mi nic není. Martina jsem nechala ještě spát a šla jsem si do kuchyně pro pořádnou sklenici vody. Když jsem procházela obývákem všimla jsem si Petra který byl bledý a po očku na mě kouknul. "Dobré ráno Růženko" uchechtla jsem se a soucitně jsem se na něho podívala. "Je ti blbě? Chceš prášek? " šlo na něm vidět že každou chvíli ze sebe vypustí duši. Napustila jsem dvě sklenice vody a jednu jsem podala Petrovi i s práškem. Vděčně se na mě podíval a poděkoval. Já se šla osprchovat a pořádně se probrat. Když jsem se vracela do kuchyně s tím že klukům udělám snídani, tak za plotnou už stál Dejan a něco kuchtil. Tázavě jsem se na něho podívala a on se zasmál. "Měli jsme hlad, ty jsi tu nebyla a Martin toho není schopen" David jen přikývl hlavou a já se usmála. "Díky, půjdu se za ním podívat" viděla jsem na Dejanové tváři laškovský úšklebkem který jsem radši nekomentovala. Potichu jsem otevřela dveře kde Martin seděl na posteli a zapíjel prášky. "Jak ti je zlato? " s nehranou starostí jsem se ho zeptala a on položil skleničku. Natáhl ke mně ruce a já se vydala k němu ho obejmout. "Mám pocit že každou chvíli umřu. Můj žaludek není můj žaludek" chtěla jsem něco dodat ale tuhle Ironickou poznámku jsem si nechala pro sebe a místo toho jsem mu věnovala sladký ranní polibek. Spokojeně se na mě usmál a opět si lehl. Usmála jsem se na něho a na chvíli si lehla k němu. Svou rukou jsem vjela do jeho vlasů a začala jsem ho vískat, dokud neusnul.