Mocná

1

Jestli chcete tento příběh vidět z pohledu Malu tak na tomhle účtu ho najdete mai_inka

Bylo brzo ráno a já opět musela vstávat do mé normální školy. Říkávala jsem ji továrna na chytré děti. Já ale nebyla chytrá. Už jako malá jsem čítávala knihy o kouzlech, tajemných lesích, školách a taky o bradavicích. Táta mi o nich vyprávěl často a taky mi pujčil knihu kde se popisovaly a byli k tomu i ilustrace.Jak mně by se tam líbilo. Poslední dobou, tedy od mých 15 narozenin, se mi zdálo skoro každou noc, že mi přišel dopis z bradavic, že umím létat a další věci. Byl to můj tajný sen. Proč tajný? jelikož kdybych to někomu řekla mysleli by si o mě bůh ví co tak jsem si to radši nechávala pro sebe ale přece jednou jsem to nevydržela a řekla jsem to své mamce jelikož jí říkám vše.
„Eydlin , snídaně !" Zakřičela na mě Mamka zrovna když jsem si nasadila poslední ponožku.
„dobré ráno" pozdravila jsem, když jsem vešla do kuchyně kde už u stolu seděla má sestřička Marlee s mamkou. Táta s námi nesnídal jelikož už brzy ráno musel jít do práce. Nikdy jsem se moc nezabývala kde pracuje ale když jsem se ho zeptala tak mi odpověděl že na ministerstvu.

Po snídani jsem se upravila,nalíčila a oblékla si černé rifle a upnuté dlouhé tričko se zeleným nápisem „never" to slovo jsem milovala a hlavně to tričko . K tomu jsem si na prst dala prsten se zeleným diamantem a modrou bundu. Zabalila si svačinu pití tašku a vyrazila jsem do školy. Bydleli jsme docela blízko školy asi tak 10 minut pomalé chůze a také blízko nádraží a tam jsem měla teď namířeno. Ne že bych chodila za školu ale čekala tam na mou kamarádku se kterou jsem někdy šla do školy.
Na zastávce kde obvykle vystupovala nikdo zatím nebyl. Její autobus měl z poždění ale naštěstí přijel tak a bychom to stihly na čas.
„Ahoj" pozdravil mě příjemný hlas mé kamarádky která s úsměvem na tvářy višla z autobusu. Byla to dívka výši jak já. Měla dlouhé tmavě hnědě vlasy a úžasný styl oblékání. Hned za ní se objevila dívka která mě zaujala ještě víc ale ne poprvé. Už několikkrát jsem ji viděla když jsem čekala na keisee a stejně mi na ní něco nesedělo. Byla tak jiná tak jako já přála jsem si se s ní poznat. Připadala mi tak povědomá. Bohužel jsem neměla tu odvahu jí pozdravit. S kaisee jsme se vydaly na cestu do školy přičemž když jsem se ohlídla ta divná holka tam nebyla buť to byla tak rychlá nebo prostě zmizela. Ale to je blbost jelikož kouzla nejsou. Ach kěž by byla.„ jaká byla cesta?" Zeptala jsem se dívky a tím prolomila ticho.