10

29 2 0
                                    

Měli jsme zrovna po hodinách. Zbývala poslední a to kyvadlo. Bylo něco kolem 12 já už byla po obědě a potulovala jsem se sama po chodbách. Malu a Layla ještě jedli. A holky ty měly jinak hodiny. Takže jsem byla sama . Draco a maxn nevím kam šli ani mě to nezajímalo. Šla jsem tak po chodbě a najednou se tam objevil maxn. Proč sakra on. Musím zmizet. Určitě se mi chce pomstít za tu věc s fackou. Otočila jsem se, ale bylo to pozdě. Všiml si mě„ no konečně jsem tě našel"
„ no a co jako?"
„ jen že ti něco dlužím kotě"ale ne tyhle oči znám to není dobrý
„ jo aha tak čau"
„ počkej přeci "
„ ne diky ahoj"
„ po druhý mi neutečeš" dala jsem se do běhu ale byl rychlejší nikdo kolem nebyl jen já a on. Chytl mě za ruku a stáhl ke zdi. Na zeď mě přimáčkl nemohla jsem se hnoud. Jen jsem tam stála a on mě pozoroval.„ pusď mě" zakřičela jsem na něho ale zbytečně
„ ne"
„prosím"
„dělej nebo.."
„Nebo co" začal se smát a vě mě to začalo zas vřít. Začala jsem kolem sebe kopat bylo to trapný. Ani jsem nekřičela protože nepotřebuju hned trapas druhý den. Objevil se draco. Ale ne to je trapas. Pořád jsem se snažila nějak dostat z je ho sevření ale marně.pak se maxn přiblížil ke mně ještě blíž a blíž byl pár centymetrů od měho obličeje. Nedokázal jsem se dostat pryč prostě to nešlo. A pak mě málem políbil.
„ nech ji být" řekl draco docela dost naštveně konečně se ozval. Děkuju.
„ ne! něco mi dluží."pořád mě pevně tiskl ke zdi a v jeho očích byly plameny.„ nech jí nebo uvidíš" draco vytáhl hůlku a v tom mě maxn pustil na zem. „ dobrý draco pohoda už je na zemi" draco zas schoval hůlku a maxn odešel„ ještě si to vyřídíme" řekl naposled a byl pryč. „ si v pořádku"
„ jo jen trochu otřesená"
„ co si mu udělala?"
„ ani sama nevím" když jsem se zvedla ucítila jsem bolest v noze„ au"
„ stalo se ti něco"
„ ne v pohodě jen mě bolí kotník asi ho mám naražený"
„ no radši tě vezmu k doktorce můžeš chodit"
„ au asi ne" po těchle slovech mě vzal do nàruče a odnesl mě k doktorce byla úplně na druhé straně v přízemí.
Když mě tam nesl cítila jsem se krásně. Ani nevím proč. Sice byl nádherný ale ... já sama nevím. Je to divný už druhý den s už jsem v náruči nějakého kluka akorát že tohle není jen tak ledajaký. Tohle je draco malfoy.

U doktorský mě položil na židli a sedl si vedle mě. Když jsme se na sebe podívaly jako by se zastavil svět. „ proč mi vlastně pomáháš?"
„ proč asi nenechám tě tam jen tak ležet a navíc si kamarádka malu."
„ děkuji"
„ promiň už radši půjdu"
„ prosím zústaň"
Otočil se a znovu si sedl vedle mě. Konečně ho mám vedle sebe. Otočili jsme se jeden k druhému. Měl tak krásné oči a rty. Chytil mě zapas a blížil se ke mně blíž a blíž. Chyběl kousek aby jsem se konečně dotkla jeho rtů. Ale přišla zrovna doktorka
„ tak zlatíčko co se stalo" draco mě znovu zvedl a odnesl dovnitřt doktorka řekla, že berle nepotřebuju, že je to jen naražený. Dala mi na to nějakou mastičku pak mi to jen zavázala a já mohla jít. Opravdu to rychle pomohlo a já mohla jít už sama. Draco mě doprovodil až k do třídy. Před třídou jsme se zastavily.
„ Eydlin prosím nikomu to neříkej zničila by se tím má pověst"
„ úplně v pohodě já to chápu"nechávala jsem to ale nepotřebovala jsem dělat problémi.
A pak už jsme se neviděly

MocnáKde žijí příběhy. Začni objevovat