Little help with love

Díl čtvrtý

~~ Možná jsem to s tím, že budu přidávat častěji zakřikla :D Nemám absolutně nápad, jak pokračovat dál, tak se když tak omlouvám, kdyby se to seklo na delší dobu :/ Nebýt Christine, ani bych vám sem nepřidala tohle. Přijde mi to strašně jako... blbost. Možná to doopravdy smažu :/ ale fajn, kvůli Christine a Olivoušovi, které mě furt přemlouvají... here you go :) ~~

Mezitím Harry, který si po tom malém šoku přijde naprosto střízlivý, zvažuje, zda porušit Louisův zákaz a jít si ho udobřit maličkou lží, že o nic přece nešlo, nebo raději zůstat tam, kde je a přemýšlet o Lukových požadavcích, kterých se během večera pár nahromadilo. Pomoc, sex, zítra klub…? Ne, nebude přemýšlet o Lukovi. Svědomí ho hryže mnohem víc, musí myslet jen na Louise. Kdyby šel a Louis byl doopravdy naštvaný, nedopadlo by to dobře. Ale co když Louis čeká, až přileze? Co když by se naopak naštval, kdyby nepřišel?

V posteli se válí ještě několik minut, než se rozhodne to risknout a za Louisem jít.

Když vstane, zamotá se mu hlava, před očima mu tancují hvězdičky a on jen těžce nalezne balanc. Možná ten prudký pohyb trochu přecenil. I když si tak nepřijde, opilý stále je. Nicméně se co nejrychleji vzpamatuje, aby se mohl proplížit do jiného pokoje. Teď už jen doufat, že si pokoj nesplete a nevleze tam třeba Niallovi, kterého radši takhle v noci nechce vidět, co dělá.

„Louiii?“ nakoukne opatrně do jednoho pokoje.

„Styles, vypadni,“ ozve se popuzený hlásek. Je to ten správný, tak Harry vejde, dojde k posteli a vyleze na ni. Vklouzne pod peřinu a přitulí se k tělu svého přítele zezadu, líbaje ho na krk a rameno. „Notak, jdi se mazlit s Lukasem. Nech mě bejt.“

„Looou, notáák,“ mrmlá mu do krku, hladě ho na bříšku, lísaje se tím k němu, „snad na to dítě nežárlíš, co?“

„Viděl jsem dost, abych měl důvod, Stylesi. Seš strašná děvka, když chlastáš,“ odsekne.

„Miláčkuuu,“ naléhá dál. Louis sebou cukne a odstrčí tak od sebe jak jeho rty, tak jeho ruce. Prudce se otočí čelem k němu a velmi naštvaně shlíží do jeho očí.

„Co se dělo a proč,“ vyzve ho chladně k mluvení.

„No dobře,“ vydechne Harry. Chvíli přemýšlí, co by si mohl vymyslet, protože nechce Luka potopit, nechce Louimu přiznat ani to, že se líbali, natož proč se líbali. A že to tak nemělo skončit? No to už vůbec ne. „Já už jsem se chystal spát, proto jsem byl pod peřinou. No ale přišel Luke a chtěl mě vytáhnout někam do klubu, ale řekl, že pít můžeme i tady, abych se už nemusel chystat ven, no. Tak jsme pili a povídali si a povídali, různý kraviny a tak a taky jsme se bavili o sexu, proto byl Lukee vzrušený. To je všechno, vážně.“

„Nevěřím ti, Harolde,“ odtuší po chvíli ticha s napapučenými rtíky a pažemi založenými na hrudi.

„To bolí, že mi nevěříš,“ zamračí se dotčeně, trochu hraně. Ví, že mu jeho Lou věří, nemá důvod nevěřit. Však mu nikdy nelhal. Jen ne vždy říkal celou pravdu, protože všichni víme, že Louis umí být hodně žárlivý a je tak trochu cholerik, snadno vybuchne kvůli maličkosti.

„Fajn, víš moc dobře, že tobě věřím, Hazz,“ vydechne, uklidňuje se, načež však namítne: „Ale Hemmingsovi ne! Moc se styděl, když jsem přišel.“

„Ježiši, Lou, je to jen dítě, stydí se přede všemi. Uznej, je to citlivé téma, no ne?“ přilísá se opět s vlezlým úsměvem. Rukou sklouzne po jeho boku na zadeček a pohladí ho, snaže se ho tím obměkčit.

„Měl opuchlé rty,“ namítne znovu, předkládaje toto oznámení jako detektiv důkaz k obžalobě pachatele. Skoro jde vidět, jak v něm naštvání opět roste až do té nebezpečné hranice vybuchnutí. „Kouřil ti? Hm?“

„Co?!“ vyhrkne a celý sebou trhne, až mu do očí spadají kudrliny, které sotva z obličeje odhrnul, „Ne! Samozřejmě, že ne, bože! Možná mi dal pusu, byl opilý, ale to je všechno, vážně, Lou, přece si nemyslíš, že bych si nechal vykouřit od někoho jiného než od tebe.“

„Přestaň mi lézt do prdele, Styles.“

„To zatím nedělám, protože by to bylo docela rodeo udržet se na tobě, když seš naštvanej,“ zasměje se.

„Debile,“ odsekne a otočí se zase na druhý bok.

„Noták, miláčku,“ naléhá opět. Naklání se přes něj, poté si na něj rovnou vleze. A Louis, aby ho to nebolelo, se ustálí na zádech, vzhlížeje k němu zpola stále naštvaně a zpola pobaveně. „Miláčkůůů.“

„Co chceš?“ odsekne, ze všech sil zadržuje smích.

„Abys nebyl naštvanej, noták. Hemmings je heterák, copak bych chtěl něco mít s heterákem?“

„Abych pravdu řekl, nepřijde mi tak moc poslední dobou. Pamatuješ, jak si z něj Irwin dělal srandu s těma paličkama? Byl rudej až za ušima a ani se nebránil.“

„Věř mi trochu, Tomlinson,“ uchechtne se, snaže se co nejlépe Luka zachránit. Ani neví, proč ho zapírá. Většinou žádné tajemství neudrží a jeho přítel je první, komu to vyžvaní, protože mu věří. Jenže co se týká tohoto tématu, zvlášť mezi skupinami, by Lou jistě vyzradil. „Věděl bych to spíš než ty… kdyby něco.“

„Máš snad něco proti mému gaydaru?“ zasměje se.

„Náhodou jo, seš jak slepej,“ rýpne si.

„Tss.“

„Notak, bae,“ zubí se, „jsem těm klukům věkově blíž, spíš by se mi svěřili nebo ukázali.“

„Tím se snažíš naznačit, že jsem starej?“ zamračí se pobaveně.

„Áno, lásko, to taky,“ zasměje se a lípne mu malou pusu na dolní ret. Nemyslí to vážně, jen ho rád provokuje. No co, Louis ho zase vždy provokuje s jeho stylem, tak on může taky.

„Tsss,“ odsekne znovu rádoby uraženě, avšak s oddaným úsměvem k Harrymu dál vzhlíží, dokonce už přemohl svoji hrdost a chytil ho za boky, a lehce ho po nich hladí.

„Ale, miláčku,“ zazubí se, lísaje se mu do polibků, a do rtů mu zašeptá: „Přece víš, že jsem na starší…“, než ho začne znovu mělce líbat a vrtět se nad jeho klínem asi stejně tak, jako se na něm ještě před ani ne půl hodinou vrtěl Luke.

To Louis ale neví a nechá se rád obměkčit, Harrymu nejde odolat za žádné situace. Ještě dlouho, až do brzkého rána, se se smíchem kočkují a pak milují, než spokojeně usnou.