Little help with love

Díl osmnáctý

~~ aaaa, skoro 4K, ježiši, vy jste úžasní *heart eyes* :') Posnažila jsem se a napsala pravděpodobně tu nejsladší pitomost ever, takže doufám, že to zacloumá s vašima feels, okay? :D Ale, tu přecukrovatělost si vyberu v dalších dílech, rozumíme si? :D (Christine, nemusíš děkovat) Love, Carlie ~~

Luke dovede chlapce pomalu až do jejich pokoje, kde ho něžně přitlačí ke dveřím, když je za nimi zavře.

„Kde jsme to skončili," pousměje se. Jednou rukou jen pomalu zajede do Michaelových rozházených barevných vlásků a druhou umístí na jeho zadeček. Chlapec se tomu tiše zachichotá, a pak Lukovi položí paže na ramena, za jeho krkem je zaplétaje do sebe, aby se k němu přitáhl.

„Možná tady někde," špitne na milimetry od jeho rtů, načež se do nich bez dalšího zdržování vpije svými, i když jen pro pár maličkých polibků. Pak skloní hlavu, čímž chlapci uhne. Znovu.

„Copak...?" optá se jen zlehka Luke, vískaje druhému vlásky.

„Řekneš mi to?" zvedne pohled, hryzaje se do rtu, aby zadržel ublížený sten, „myslím... to s... Harrym..."

„Jakože hned teď?" optá se, spíš se jen ujistí Luke. Chtěl se s Mikeym alespoň maličko pomazlit, je dost vzrušený. A to jen z toho mála polibků, co si vyměnili. Má pocit, že první polibek s někým ho snad vzruší úplně nejvíc, možná kvůli celkové atmosféře.

„Měli bychom si to vyříkat..." mňoukne Mikey jen plaše.

„Asi máš pravdu, Mikey, měli bychom," odsouhlasí mu. Co nejněžněji ho za ruku popovede ke své posteli, na kterou se usadí.

Vyčká, co udělá Michael. Nechá mu volně přístupný klín, kdyby si tam chtěl sednout, i vedle něj je dost místa z obou stran. Mikey chvíli váhá, než si sedne o něco dál od chlapce, aby mu mohl položit hlavu do klína. Luke se s úsměvem hned začne probírat jeho vlásky.

„Ale začneš ty, dobře?" uchechtne se blonďatý mírně po chvíli usměvavého ticha.

„Dobře," souhlasí hned starší a odvrátí pohled, který doteď upíral do modravých očí, ke svým prstům, se kterými si hraje, zatímco má ruce položené na svém bříšku, „ale není moc co říct... Já... vlastně jsou to už 4 roky, L."

„To je... stejně dlouho, jako se vůbec známe..." vydechne Luke nevěřícně.

„No..." pousměje se, „nebyla to doslova láska na první pohled, to... asi ne. Ale byli jsme si tak blízcí a... Začal jsem přemýšlet, jestli to náhodou není víc, než přátelství, a tehdy to tak asi ani nebylo. Ale čím víc jsem se snažil si na tuhle otázku odpovědět, tím víc jsem se zamilovával... A... to je asi vše..." zachvěje se. Trochu nervozitou, trochu štěstím, že to konečně celé řekl nahlas a správné osobě.

„Tak dlouho...? Já... si toho začal všímat tak před... rokem," naváže na Michaelova slova plynule svůj příběh. „Dost dlouho jsem to bral jako součást nejlepšího přátelství, ale viděl jsem v tvých slovech, pohledech a všech činnech něco víc. Začal jsem z toho být zmatený a popravdě... jsem se bál. Nejdřív jsem to úplně zavrhoval, že přece nebudu gay, ale postupně mi docházelo, že... je to hezká představa. Tebe a mě. A začal jsem něco cítit."

Mikey se usmívá a hledí přímo nahoru k Lukovu obličeji, i když ten bloudí pohledem všude jinde a k chlapci ležícímu v jeho klíně těkne pohledem vždy jen na setinu sekundy, aby se ujistil jeho emocemi z toho, co říká.

„Tak proč Harry...?"

„Protože jsem idiot," odpoví jednoduše s povzdechem.

„N-ne, to nejsi, Lukee," vyvrátí mu Mikey a zvedne ruku, aby se mohl dotknout té jeho, stále zabořené v jeho vlasech, a konejšivě ho pohladit.