Little help with love

Díl osmý

~~ Jelikož mě Christine vydírá, tak tady máte další díl :D jinak bych možná ještě chvíli počkala, přestože mám napsaných pár dílů dopředu :P Jinak, jsem vděčná vám všem, co to čtete ♥ vážně si toho vážím, nevíte jak. Jenom bych docela ráda znala vaše názory - co si myslíte celkově o příběhu, co byste mi vytkli, co očekáváte a podobně :) love, Carlie ~~

Den probíhá vcelku klidně. Harry se snaží rozkoukat kocovinu, Louis uklízí spoušť v pokoji, Mikey přemýšlí o tom, co mu řekl Harry, Luke zvažuje, jak oslovit Harryho a vytáhnout ho do klubu, protože po tom, co s ním skoro-dělal, je to vážně trapné. Ostatní nezasvěcení si žijí svůj normální život, Ash se baví s Calem o hudbě, Zayn mluví s Perrie na skypu, Niall dělá bůhvíco za monitorem svého notebooku a Liam vyrazil do posilovny. Všude je klid a mír. Zmatky a dohady mají teprve nastat.

Ozve se zaklepání na dveře Harryho pokoje a on jen rozmrzele rozespale zaskuhrá: „Dále?“ Celý den se proválel v posteli a chvílemi spal a dotyčný ho nyní vyrušil, zrovna když usínal.

Do pokoje nakoukne blonďatá hlava, Harry chvíli zaostřuje a snaží se rozeznat, jestli je to Luke nebo Niall. Když zjistí, že Lukas, na moment se zarazí a pokouší se vybavit si detaily ze včerejšího večera, kdy… se s Lukem mazlili a pak přišel Lou, no jasně, a než Luke odešel… pozval ho do klubu. Ouch.

„Hhh, neeee,“ zaskuhrá.

Luke jen zaraženě vejde a zavře za sebou dveře. Ať se připravoval na jakýkoliv scénář rozhovoru, tohle nečekal. Vypadá to, jako by s ním Harry nechtěl mít nic společného, což sráží jeho nízké sebevědomí až na nulu. Pokusí se oklepat, zahodit všechny ty myšlenky, co by se mohlo pokazit, a setřást ze sebe tu povahu hodného kloučka. Jenže to prostě není on, nemá sebevědomí. Nebo ne tolik, kolik by na to, aby dostal sebevědomého kudrnáče do postele, potřeboval.

„Eeerm, co ten klub?“ optá se nervózním tónem, což se snaží zamaskovat znuzeným zívnutím, které mu kudrnáč tak jako tak nesežere.

„Luku,“ začne mateřsky, zvedaje se na posteli do sedu, „zaprvé nedělej, že se nic nestalo, protože oba víme, co se stalo. A zadruhé to asi nepůjde.“

„A-ale slíbils to!“ namítne, zakecávaje tak Harryho zaprvé. Ten to přechází, taky to nechce moc rozebírat, když nemusí.

„Já nemůžu, chápeš? Mám přítele…“

„Však si vem, koho chceš, aby tě hlídal. Notak, chci se jen bavit,“ zubí se Luke, jak nejnevinněji dokáže, doufaje, že ho Harry nevezme za slovo. Chce tam co nejmíň lidí, aby se jim mohli bez povšimnutí vytratit.

„Fajn, zkusím se domluvit s Niallem, dobře?“

„Půjdeme za ním hned,“ prohlásí rozhodně blonďáček. Dojde k posteli a vytáhne z ní kudrnáče na nohy.

„Luku, neblbni, nemůžeme mu jen tak vtrhnout do pokoje. Ani nebydlí sám,“ vyvrací mu Harry. Spíš ale proto, že Horana zná a ví, co tak asi po odpoledních sám dělá… A nechce to vidět. No, i když… Ne!

„Zayn to překousne, může jít s námi. Jdeme,“ zavelí zvesela a táhne jen slabě se vzpírajícího Harryho za sebou ke dveřím, ven z pokoje a až k pokoji těch dvou. Zaklepá, načež bez zdržování vejde, v dlani Harryho ruku, takže ten musí za ním, ačkoliv se bojí, co uvidí.

Naštěstí nic špatného. Zayn sedí na parapetu okna, opřený zády o zeď a kouká ven, čmáraje na kolenou něco do svého náčrtníku. Niall pak na druhé posteli diskutuje o něčem s Liamem. Všichni naráz strhnou pohled na příchozí narušitele klidu.