Little help with love

Díl dvacátý

~~ vím, že hodně z vás chtělo, aby Liam skončil se Zaynem... ale co kdyby...? Strašně se těším na psaní dalšího dílu a následně na vaše odezvy, protože pokud se mi to povede tak, jak to mám naplánovaný, bude to úplně... *fascinované zvuky, co se vydávají při feelsování* :D Pak se vás znovu zeptám, jak byste to chtěli. Teď mám totiž úplně awesome nápad na jinej konec, než jsem původně chtěla, ale nechávám si otevřenou i tu druhou možnost. Teď už vám ale nic víc neřeknu, protože chci, abyste byli napnutí :3 muhaha, still love you ♥ enjoy, Carlie :) ~~

Koncert byl pro Liama utrpením. Všechna světla vnímal stokrát víc a hlasitá hudba pospolu s vřískotem ho ohlušovala jako nikdy. Vlastně po chvíli neslyšel skoro nic, jen šumění a v něm své myšlenky, které jak moc se snažil vytěsnit, tím víc tu byly. A on padal hlouběji a hlouběji. Zdálo se mu, jako by se mu motala hlava. Na pláč už naštěstí neměl dostatek síly, všechny tekutiny si vybrečel za uplynulý týden, ale i když v očích neměl slzy, viděl rozmazaně a na podiu občas klopýtal.

Niall to na něm viděl. Přeběhl k němu přes celé podium, pevně ho objal, což Liamovi na tváři i přes to všechno vykouzlilo něžný úsměv a fanouškům jakbysmet, a zašeptal mu do ouška: „Jsi silný, Li, jsi silnější... Jsem tady s tebou." Jen díky těm slovům to Liam zvládl. Věděl moc dobře, že Niall ho nenechá spadnout a že tu je, že ho ochrání. Před vším. I před Zaynovým propalujícím pohledem, který moc dobře cítil, i když se na černovlasého ani nepodíval, aby se tím znovu nesrazil na kolena.

Zayn ho doopravdy skoro celou dobu sledoval. Starostlivě. Doopravdy nechtěl, aby se po tom Liam cítil ještě hůř, i když přesně takový účinek to mělo. Jenom se o něj bál, strašně moc se o něj bál. Jenže mu nemohl nijak pomoct, když s ním Liam nechtěl ani promluvit.

O trochu víc se na Liama zaměřoval i Luke, jenž věděl o tom, že je zamilovaný do Zayna a spal s ním. Ale jelikož nevěděl ani setinu toho, co Niall, ani ždibeček o jeho pocitech, nedokázal na něm nic vyčíst, a proto se po chvíli začal víc věnovat Mikeymu. Svému Mikeymu.

~~~

Dnes už je to od koncertu další týden, za který je Liam neskutečně rád. Zaprvé, že nemusel na stage. Ani ne tak kvůli rámusu a tolika lidem, spíš kvůli jednomu jedinému člověku, jehož propalující pohled mu na tom jednom koncertě bohatě stačil. Zadruhé pak, že měl dost času na to, aby si vše srovnal. Alespoň v rámci možností. Niall mu v tom hodně pomáhal. Tím, že s ním stále byl. A stále je.

„Nevím, co bych bez tebe dělal, Nini," zamumlá najednou, čímž prořízne už skoro hodinové ticho, kdy jen leželi v objetí na posteli. Niall neodpoví, není vhodné reagovat, protože sám moc dobře ví, co by bez něj Li dělal... I když si to nerad připouští, ví, že by to udělal.

„Můžu se na něco zeptat?" zvrátí k němu hlavu a podívá se mu hluboko do očí s něžným úsměvem. Vzpomíná na klub a Niallův jazyk hluboko v Ashově ústech, a jelikož stále pořádně neví, co se stalo, chce se to konečně dozvědět. Třeba se Niallovi za tu dobu něco vybavilo.

„Jistě, na cokoliv?" usměje se na něj a prohrábne mu vlásky. Liam si přelehne tak, aby ležel na boku naproti němu, a počká, až ho Ni napodobí, aby na sebe dobře viděli.

 „Nechci furt mluvit jen o sobě, už je to za ty dva týdny otravný," zamručí po chvíli ticha Liam. Přemýšlí, jak zformulovat otázku. „Ty už moc dobře víš, co... se stalo mezi mnou a..." odmlčí se, ujišťuje se, že dokáže promluvit, aniž by se mu zlomil hlas, „... mnou a Zaynem. Ale já furt nevím, co jsi dělal ty s Ashem, hm?" pousměje se a lehce ho šťouchne prstem do bříška.