Little help with love

Díl šestnáctý

~~ nemáte ani tušení, jak moc nadšená jsem z vašeho zájmu byla :') děkuju vám strašně, strašně, strašně moc a omlouvám se, že jsem to nenapsala dřív, ale mám trochu divný období, co se psaní týče, a psalo se mi to dost těžce. Pokusím se další díl napsat maximálně do středy, ale nemohu vám to slíbit :( :) mám vás ráda, Carlie ~~

Celou dobu, co Mike s Calem vydírali Ashe o drby, Luke byl sám s Harrym v jeho pokoji poté, co Zayn milostivě odešel. Nejdřív se bavili jen tak, ale Harry byl stále ostražitý. Věděl, proč, protože o pár chviliček později už se k němu Luke zase lísal.

„Včera jsme něco nedokončili," promlouval vtíravým hláskem. Naprosto zapomněl na všechnu svoji stydlivost a zdrženlivost. Přistoupil až k němu, obmotal mu ruce kolem krku a vpil se mu do rtů. Jediným jeho cílem bylo nechat se jím ojet, aby byl připravený stejně přijmout i Mikeyho.

Mohlo se to zdát nelogické, jako se to zdálo Harrymu. Vlastně to i nelogické bylo. Ale on prostě... potřeboval pomoct! Je jen dítě, co potřebuje všechno ukázat, než se do toho po hlavě vrhne. Jednoduše zaškolit. Tedy, myslel, že potřebuje. Že by to poprvé s Michaelem nezvládl.

Harry se zezačátku bránil. Jako vždy, když ho Luke sváděl. Ale i přes snahu chlapce zastavit to nedokázal stoprocentně. Čím déle chlapcovy rty cítil na svých, tím méně se dokázal ovládat a odporovat mu. Chtěl ho, přišel mu neuvěřitelně přitažlivý, teď jak shodil tu svoji bojácnou schránku a prostě si drze bral to, co chtěl.

Narovinu — kdyby nebyl zadaný a nevěděl, že Luke chce vlastně Mikeyho a Mike Lukeeho, přetáhl by ho hned první večer. Kdyby. Věděl moc dobře, že nemůže. Že ať už jsou chlapcovy doteky a polibky sebepříjemnější a sebedokonalejší, nemůže se s ním vyspat. Už jen kvůli jemu samotnému, měl by si to užít s Michaelem...

Jenže když o tom začal uvažovat a chtěl ho znovu zarazit, chlapec udělal opět něco, čím všechny jeho rozumné myšlenky vypudil z jeho hlavy a on znovu a znovu podléhal jeho rtům a lehkým dotykům na stehnech a zadečku. Trvající kocovina mu v sebeovládání také moc nepomáhala.

„Harry," sténal mu mladší do rtů. To ho dostávalo asi ze všeho nejvíc. Vždy byl tak nějak citlivý na steny a šeptání do rtů, vždy ho to vzrušilo velmi rychle. Ani ne tak doteky, jako jen chlapcovy naléhavé steny jeho jména.

„Luku," vydechl, pomalu podléhaje úplně. Přece jen mu Lukas tisknul stehno proti rozkroku, třel se o něj a mačkal si ho za záda k sobě. Kdo by v takové situaci mohl zůstat klidný? Zvlášť když Luke je tak hezký a takové malé neviňoučké kotě...

„Harry... Harry, Harry, Harry... Hazz, mhmmm," brebentil, přičemž se rty přesul přes čelist na krk, kde ho jen lehce líbal. Pomaličku vytáhl Harryho košili z jeho džínů a začal ji knoflíček po knoflíčku rozepínat.

V tom momentě se Harry probral ze vzrušení. Plně mu došlo, že tohle není jeho Loui, že to nejsou jeho prsty, co se ho teď jemně dotýkají, a že to nechce udělat, že Louimu nechce ublížit. Flirtování, fajn, nezávazné líbání se, především to v opilosti, oukej, to si oba vždy tolerovali. Byli chvíli naštvaní, ale rychle je to přešlo a byli spolu šťastní dál. Ale sex? Doopravdy se s někým vyspat? Ne. Znovu už ne. Ty měsíce po úletu s Nickem byly pro Harryho největší utrpení, jaké kdy zažil. Nefalšované pravé peklo na zemi. A on nemohl nic, jen dál pykat za svoje činy a trpět a čekat, kdy se Louis vrátí, pokud vůbec. Nakonec vrátil a on se tehdy zapřísahal, že už nikdy neudělá nic, kvůli čemu by o Louise mohl přijít. Už nikdy víc se nechtěl cítit tak sám a tak na dně, jako když se s Louisem takhle pohádali. Nikdy víc.

„Lukee...?" promluvil k němu. Sklonil hlavu, aby si všimnul, že ho blonďák líbá po celé odhalené hrudi, což doteď vůbec nevnímal. Tak moc se zamyslel, že ho přešel všechen chtíč a všechno vzrušení.

„Ano?" pousmál se. „J-jen prosím neříkej ne... už znovu ne... prosím..." zakňučel zoufale.

Harry sklonil hlavu ke straně a prohlížel si chlapce skrz přivřená víčka. Něco ho napadlo. Zahraje si s ním hru. Jestliže on potřeboval tohohle dotěrného skřítka, aby mu plně došlo, komu patří, pak Luke zase potřebuje jeho, aby mu došlo, že patří Mikeymu. Ne sex s ním, jak blonďák chce, jen jeho.

„Za tohle půjdu do pekla," pošeptal si kudrnáč sám pro sebe, než Luka odtlačil k posteli a shodil ho na ni, nalehávaje na něj. Luke se zajíkl. Vzhlížel k Harrymu trochu vystrašeně a trochu fascinovaně. Brzy dostane, co chce. Tedy aspoň si to myslel.

„N-ne," pošeptal Luke a pohladil kudrnáče po odhalené hrudi od krku až dolů mezi jejich těla k lemu kalhot, aby mu je mohl rozepnout. To mu ale Harry nedovolil, protože byl plně při všech smyslech a nechtěl se nechat znovu oblbnout, aby se mu jeho malá hra nevymkla a neskončila jinak, než má skončit a to Lukovým prozřením.

Chytil jeho ruce, a drže je, se přesunul nad chlapce obkročmo. Pak jeho ruce jemně odstrčil dál a pustil. Umanutý Lukas mu je však zpátky umístil na stehna, kde ho lehce hladil, hledě na něj s okouzleným úsměvem, stále ještě předpokládaje, že se to konečně stane, že se s ním Harry vyspí.

„Tak fajn," pohodil svými dlouhými kudrnatými vlasy Harry po dlouhé chvíli vyměňování si pohledů, „poprvé, hm?"

„S... s klukem jo..." jen tiše pošeptal v odpověď mladší.

„Chceš mě?"

„A-ano, chci... Jinak bych tu nebyl, ne?"

„Líbím se ti?"

„Jsi... hezký? Harry, proč se pt-...?"

„A miluješ mě?" položil poslední otázku. Tu, kterou to měl všechno zavraždit a donutit Lukase zamyslet se nad tím, co a hlavně s kým a proč dělá. A že je to špatně.

„Já..." vydechl Luke. Tohle nečekal. A nevěděl, proč se Harry ptá na takové věci, když moc dobře ví, že jediný, koho miluje, kdo se mu líbí a koho chce, je... Mikey. Zůstal hledět do prázdna a Harry se nad jeho nepřítomným výrazem musel pousmát. Došlo mu to. Sláva.

„No, nevadí, pokračujem," promluvil Harry. Doufal, že ho Luke zastaví. Že mu to došlo natolik, aby ho začal odmítat pod záminkou, že má Michaela a že to musí zažít s ním. Jako by mu to Harry neříkal...

Hrál svoji hru. Začal ho líbat na čelist a krk a rukama šmejdil po jeho těle.

„Ale nejsem Michael, baby..." zamručel chlapci do krku, načež mu začal svlékat tričko. Blonďák se nechal, ale ani zdaleka už nebyl tak vzrušený a šťastný, jak by měl být, pokud by to tak doopravdy chtěl. Harryho slova ho zasáhla. Docházelo mu to čím dál tím víc. Že tohle nejsou ty rty, o kterých se mu skoro pravidelně zdá, jak pečují o jeho tělo. Ty rty, které ho mají líbat. Že tohle nejsou ty ruce, co se ho mají dotýkat... A že nechce, aby se ho tyhle ruce dál dotýkaly. Že chce jen a jen Mikeyho ruce, aby se o něj postaraly a vše mu ukázaly. Že chce Michaelovy rty, které by ho líbaly všude po těle. Že nechce Harryho tělo, ale Mikeyho, aby s ním vše zkusil a vše ho naučil. Že nechce kudrnáče, ale toho svého malého trdlíka, co si barvu vlasů neustále mění. Že kluk, který ho teď hladil, není ten, kterého miluje.

„Ha-rry, já..." zarazil ho. Chytil jeho ruce do svých a donutil ho přestat s polibky. Harry se nad chlapcovým tělem znovu napřímil a zůstal tak. Seděli tak beze slov několik minut a jen si hleděli do očí, čímž si vlastně všechno říkali.

Kdyby tušili, že Ash právě práskl něco, co neměl, někomu, kdo o tom neměl nic vědět, rozhodně by tak v klidu nezůstávali. Natož v poloze, v jaké byli. O Michaelovi řítícím se po chodbě se dozví, až když rozrazí dveře.