Little help with love

Díl třináctý

~~ pátek třináctého, třináctý díl, taky v tom vidíte, že se něco prostě muselo stát...? Asi mě zabijete :D Anyway, zajímají mě názory... i mean... prosím? Nevím, co pro vás můžu zlepšit :( Love ~~

Liam se snažil Zayna dohnat, aby ho stihl ještě před pokojem a mohl ho odtáhnout k sobě do soukromí, ale vejde do chodby přesně v momentě, kdy za Zaynem klapnou dveře. Vidí je se zavírat. Povzdechne si a zpomalí své kroky, aby si zase ulevil od nepříjemného pocitu v pozadí.

Před dveřmi do pokoje stojí dlouho a váhá. Stále váhá, jestli s ním o tom má doopravdy mluvit, neví, jestli na to má psychicky dost síly. I když, pokud bude mlčet a nepustí to ze sebe ven, bude té síly potřebovat ještě víc a na to už vůbec nemá. Hluboce se nadechne, vydechne, znovu nadechne… a rozhodne se. Tiše zaklepe, nemůže to vzít zpátky. Slyší kroky, srdce mu hlasitě tluče. Dveře se otevřou.

Zaynovi zamrzne úsměv na rtech a zůstane na něj zmateně hledět. Měl pocit, že už si nemají co říct, proto odešel. A proto ho zarazí, že Liama znovu vidí.

„Copak?“ pousměje se nejistě. Bojí se už i usmát, aby něco nepokazil a Liama se nedotkl.

„Zee, musíme si promluvit. Prosím, můžeme?“ zamumlá. Zayn si díky tomu oslovení bezděky vybaví, jak Liam kňučel, když se mu věnoval ústy a jazykem, a jak táhle sténal, když si ho bral. Rychle zatřepe hlavou, aby se myšlenek zbavil a mohl Liamovi odpovědět.

„Jistě,“ broukne, „můžeš klidně dál, Nini spí jako zabitej.“

Brunet tedy nejistě vejde, a když se ujistí, že Niall doopravdy spí jako poleno, dojde k posteli a se sklopeným pohledem se usadí. Sedne si přímo na tubu lubrikantu, co včera se Zaynem ukradli Harrymu. Když ji zpod sebe vytáhne a podívá se na ni, zadrží smutné uchechtnutí a hodí ji kus dál.

„O čempak chceš mluvit, Li?“ pousměje se Zayn a usadí se na postel vedle něj. S dostatečnou mezerou. Liam se podívá nejdřív na vzdálenost jejich stehen a pak po něm hodí mrzutý pohled, jako že co se vůbec ptá, o čem by asi tak mohli mluvit.

„Oh…“ vydechne, „a co bys chtěl sly-…?“

Liam ho nenechá ani dokončit otázku a ublíženě po něm štěkne: „Proč jsi odešel?“

„Myslel jsem… kdyby sis to třeba nepamatoval, abych… abych tě nevyděsil, nebo tak…“ vymyslí Zayn rychle logickou výmluvu. I když to není tak docela pravda. Věděl, že si to chlapec nejspíš bude pamatovat. Odešel proto, že… to měl být vztah na jednu noc, a takhle přece vždycky vztahy na jednu noc končí, ne? S tím rozdílem, že spolu dotyční z amerických romantických komedií nejsou nuceni dál komunikovat alespoň jako přátelé, či kolegové, což chlapci musí…

„Slíbil jsem, že nikdy nezapomenu,“ zabručí Liam v odpovědi, klouzaje pohledem všude možně po místnosti, jen aby se nemusel dívat na černovlasého.

„No jo, ale byl jsi opilý a-…“

„Zayne…“ přeruší ho tónem, jako že si to může odpustit, „oba jsme byli. A pamatuješ si to ty? Notak.“

„Dobře,“ vydechne černovlasý, rozhodnut říct mu pravdu. Ale nejdřív chce vědět, jak na tom je on… „Fajn… uhm… Tak… jak to bereš ty, hon?“

„Jak to beru já?!“ pískne Liam dalo by se říct podrážděně, i když ne tak docela, stále je spíš smutný. „Přijdu si jako odhozená hračka.“

„To neříkej,“ ohradí se Zayn jen tiše.

„Tak jak se mám cítit?“ zvedá Liam nebezpečně hlas a všechny Zaynovy pokusy ho utišit, aby neprobudil Nialla, ignoruje. „Po sto padesáti osmi milionech devíti set sedmdesáti třech tisících pěti set devadesáti dvou letech jsem se dočkal toho, po čem toužím, a doufal jsem, že to sakra nebude jenom hra, že to neděláš jen proto, že jsi opilý, že to neděláš jen proto, aby ses vybil, protože jsi dlouho neviděl Pezz a neměl sex, že to sakra třeba vážně chceš udělat kvůli mně!“

Oba se odmlčí a pohledy kontrolují, že Niall stále spí.

„Ty… ke mně něco cítíš, co?“ zeptá se nakonec Zayn velmi tichounce se sklopeným pohledem.

Přesně takhle to být nemělo. Liam neměl nic cítit! Jistě, starší viděl všechny ty jeho pokusy být s ním, třeba to, jak ho přemlouval, aby šel s nimi do toho baru. Jak ho s úsměvem pohladil po holeni a tahal ho za ruku. Jenže myslel, nebo spíš doufal, že to Liam myslí jen… normálně, jako kamarád. Podvědomě jistě tušil, že v tom bude víc, přece Liama znal, ale… takhle to nemělo dopadnout. Nemůže s ním být, nemůže mu jeho city oplácet, miluje Perrie a jednou budou mít krásnou rodinu, nemůže. Ale tím mu ublíží a to taky nechce, nechce toho broučka trápit, na to ho má až moc rád. Jenže zase ne dost na něco víc.

Je ticho. Liam na otázku neodpověděl. Nakonec se jen uchechtl a odvrátil pohled, když Zayn dlouho mlčel, vypadalo to, že přemýšlel. A jak se podíval do strany, všiml si Zaynova náčrtníku, který by asi normálně neřešil, leda by si ho prohlížel z nudy. Teď ho ale zaujalo, co uviděl. Sebe. Svůj obličej ve vzrušených křečích. S padlou bradou po bloku sáhne a začne si kresby prohlížet důkladněji. Je to krásně nakreslené, jak jinak by od Zayna mohlo být. Pořád ho to ale dost překvapuje. Zvedne k Zaynovi, co se hryže do rtu, pohled s němou otázkou.

„Byl jsi krásný, Li,“ pousměje se a něžně ho pohladí po tváři, na což Liam reaguje přivřením očí a nakloněním hlavy. Jako by chtěl polibek. Zayn se pousměje a nakloní se, ale z jiného důvodu, než Liam se zavřenýma očima zadoufal. Nakloní se až k jeho oušku a tiše, co nejmírněji pošeptá: „Celé to bylo krásné, zlato, ale… já ti víc dát nemůžu. Mám tě moc rád, jenomže miluju Perrie…“

Liam se celý záchvěje a tiše si povzdechne. Zayn se odtáhne a se smutným úsměvem hledí na chlapce, dokud se nevzpamatuje a neotevře oči. Oči třpytící se slzami bolesti.

„Prosím tě, neplakej,“ snaží se ho utišit, strhne si ho do objetí a lehce jím houpe.

„Zee, ale já…“ popotahuje, „já tě… m-…“

„Ne, neříkej to, prosím,“ přeruší ho Zayn co nejmírněji. Liam sebou zakroutí, vymaní se ze Zaynova objetí a věnuje mu tak ublížený pohled, že Zayn na chvíli ztratí dech. Nikdy tak moc zlomeného Liama neviděl. A to se brunet obvykle dokáže ovládat a nedává pocity moc najevo. Ale teď před starším beze studu brečí a svoji zlomenost mu ukazuje, sám neví, proč, když to nepomůže. Možná chce trochu soucitu.

„Miluju,“ dořekne už jen z trucu. Bez emoce. Teda kromě toho, že furt vzlyká a je smutný a naštvaný. Myslím bez emoce jako bez toho, aby mu v tom slově doopravdy ukazoval svoji lásku.

„Liame, ale já mám snoubenku…“

„Tak proč jsi to, kurva, udělal?! Proč ses se mnou, doprdele, vyspal?!“ začne na něj křičet, vyskakuje z postele na nohy, a je mu úplně jedno, že se Niall díky tomu začíná probouzet a slyší vše, co na Zayna vříská, „jak blízko má láska k nenávisti, vidíš to, h? Už s tebou nikdy nechci ani mluvit, nechci tě vídat, NECHCI! Nikdy! Nenávidím tě!“

Za rozzuřeným uplakaným chlapcem se už jen silně zabouchnou dveře. Zayn sedí jako zparalyzovaný na posteli, nemůže se ani hnout kvůli tomu, co vyslechl, slova plná hněvu a hlubokého zranění. Co se tak zvrtlo? Ještě před chvílí mu chlapec vyplakával do hrudi své city a teď ho… nenávidí?

„Tohle vypadá vážně, kámo, nikdy jsem ho nezažil, aby takhle vyváděl… a tak zlomeného,“ promluví Niall do hrobového ticha, které tu po křiku nastalo. „Tohle jsi fakt posral.“

~~ a ještě otázka (píšu to až na konec, abyste nezapomněli, i když mi stejně nikdo nic neřeknete, já vím), ale záleží na tom další vývoj... Chcete, aby Ziam skončili spolu, nebo ne? (ok, víc otázek) Mám do toho znovu zamíchat ještě víc shipů? Anebo se mám vrátit k Mukovi a Lukovi s Harrym? Za reakce budu moc vděčná, ráda při další tvorbě vezmu v potaz vaše ctěná přání ♥ ~~