Little help with love

Díl dvacátý šestý

~~ tak jo, nejradši bych si nafackovala, že jsem vás nechala takhle čekat. A nebudu se vymlouvat, i když jsem měla díl předepsaný a stačilo ho trochu doopravit, byla jsem líná svině, a když už bych se k tomu dokopala, neměla jsem možnost. Každopádně, strašně moc jste mi všichni udělali radost nadprůměrným počtem hvězdiček a množstvím komentářů, jste skvělí :3 A abych odčinila tenhle trochu delší zásek, příští díl udělám trochu odbočku a dočkáte se žádaného Larryho i Muka ♥ snad co nejdříve.. Mám vás moc ráda, vaše Carlie :) ~~

Koncert proběhl. Líp než ten předchozí. Liam už nebyl na pokraji zhroucení, byl doopravdy šťastný a hodně se bavil. Hlavně se Zaynem často blbnul, kvůli čemuž Niall trochu žárlil. Proto, že teď neměl s kým blbnout on. Měl sice Louiho a měl neustále všechny svádějícího Harryho, což by normálně bylo dost, ale to, jak se od něj Liam oddružil, cítil silněji, než mu Louis s Harrym mohli vynahradit.

Říkal si, že si jenom zvykl na to trávit s Liamem hodně času a teď mu to chybí. I když tím lhal sám sobě. Ale vtloukl si to do hlavy, že jinak přece nežárlí, a tak tomu tak prostě bylo. Přál Liamovi jen to nejlepší a přál mu jeho štěstí. Viděl, jak září, a nechtěl mu to nijak kazit. Byl stoprocentně smířený (tedy říkal si, že je) s tím, že je Liam šťastný se Zaynem. A když na Zaynovi viděl, že to bere vážně, zůstával klidný. Viděl, že je Liam v dobrých rukou.

V následujících dvou týdnech proběhlo ještě dalších pět koncertů a každý jeden dostával Nialla víc a víc. Každá maličkost. Když dal Zayn Liamovi pusu na tvář. Když ho Liam naoplátku slabě plácl po zadku. Vždy přece Liam takhle blbnul s ním...

A dnešní koncert, po kterém měl strávit další noc na hotelu sám, ho srazil úplně. Nevěděl, že Harry o tom mezi Liamem a Zaynem něco ví, a přišel si strašně odstrčený, když Harry sledoval ty dva a s ním skoro vůbec nekomunikoval. Dokonce ani Loui s ním tolik neblbnul a víc komunikoval s Harrym. Viděl na stagi dva páry a on byl sám. Úplně sám.

Jak tak leží, přemítá, že se možná zachoval až moc dětinsky a nápadně, když utekl z podia. Řekl, že kvůli nevolnosti, a doopravdy utekl na záchod. Ale nezvracel. Jen se snažil se rozdýchat a nebrečet. Alespoň do konce koncertu.

Ale teď brečí. Leží na zádech na posteli v prázdném neznámém pokoji s rukama přitištěnýma na obličeji a vzlyká. Už si konečně připustil, že není tak v pořádku s tím, co se stalo, jak si říkal. Připustil, že to nezvládá. Že je zraněný, ačkoliv nemá proč být.

Není přece do Liama zamilovaný. Není. Měl by být v pořádku. Nic se přece nestalo. Nikdo mu neublížil. Nemá důvod být v nepořádku. Ale je. A hluboko uvnitř sebe ví, proč. A sic si to ještě vteřinu zpátky nechtěl připustit, s dalším vzlykem se mu všechno kompletně rozpadá a on konečně se zoufale znějícím kvílením připouští fakt, že s ním takhle doopravdy pohnul Liamův polibek.

Když se spolu líbali poprvé a pak podruhé líbali a mazlili, také to s jeho city pohnulo, ale nikdy to nebyla zamilovanost nebo něco takového a vždy se z toho během chvíle oklepal. Bral to v pohodě, hlavně proto, že když se to stalo, vždy byli pod vlivem. Důvod, že teď to v pohodě nebral, byl ten... že tentokrát nebyli opilí. Líbali se a naprosto střízliví. O tom malém háčku, že to měla být jen pomsta pro Zayna, Niall nevěděl a bere to jako polibek polibek. Jako doopravdický vážný polibek. I přesto, že ještě toho dne se Liam bez přemýšlení a naprosto unáhleně dal dohromady se Zaynem a tím pádem pro něj ten polibek stejný význam nemohl mít.

Má strašlivou depku. Neví, co má dělat. Potřebuje si o tom s někým promluvit, nebo by zešílel, kdyby zůstal sám. Potřebuje, aby ho někdo vyslechl, poradil mu a dokázal ho z těchhle pocitů, co v souvislosti s Liamem má, dostat. A kdo jiný se v tomhle zamotaném gay-světě vyzná líp než pan Styles?

Posadí se na posteli a promne si uslzené oči. Otočí hlavu k nočnímu stolku a chvíli bez hnutí kouká na zhaslý mobil, než ho vezme do ruky a odemkne ho, aby se podíval, kolik je hodin (a hořce se ujistil, že ho nikdo nesháněl). Usoudí, že ještě není tak pozdě, aby za Harrym nemohl zajít, bývá vzhůru docela dlouho.

Než se ale za Harrym vydá, skočí se ještě trochu zlidštit do koupelny, aby se ho kudrnáč nelekl, čemuž se tak jako tak nevyhne. Ale jelikož neví, co se u Harryho děje, tichounce se vydá chodbou k jeho pokoji.