Little help with love

Díl dvacátý pátý

~~ a je to tady, muhaha :3 jsem zvědavá na reakce... co myslíte? Je to tak dobře, nebo špatně? Budu ráda za názory :) Love, Carlie ~~

Chlapci nakonec usnuli vedle sebe na jedné posteli. Oba byli unavení, o to víc Niall, který vůbec nespal. Asi i proto si po snídani ještě zalezl do postele, aby si odpočinul na večerní koncert. Usnout sice nemůže, ale alespoň leží se zavřenýma očima. Nechává Liama v tom, že vážně spí, a nechává ho dělat si své věci na notebooku.

Když se ozve zaklepání, trochu sebou škubne, protože je od přírody zvědavý, o co jde. Nechá však oči zavřené a nakonec zjistí, že udělal dobře, když slyší Liamovo: „Z-z-zay-...? NE!" Bude lepší, když u tohohle jako nebude.

Liam stojí jako zparalyzovaný. Chce zabouchnout dveře, ale nemůže se pohnout. Jen na Zayna otupěle zírá a není schopen ničeho. Do očí se mu hned hrnou slzy a rty se mu povážlivě třesou, odolávajíce propuštění vzlyků.

„Ne, Li, nebreč, prosím..." zašeptá Zayn naléhavě. Jeho slova ale mají naprosto opačný účinek. Liamovi začnou slzy stékat po tvářích a on se konečně probere z transu a chce přirazit dveře. I když Zayn stojí skoro v nich a mohl by ho tak praštit. Anebo právě proto. Nejradši by ho rozstřílel na kousky. Co sem leze?!

„Počkej!" zarazí Liama černovlasý a dveře podrží otevřené. Má sílu. Povede se mu i proklouznout dovnitř a až poté dveře zavře. Ohlídne se po pokoji, a když si všimne, že Niall spí, rozejde se k Liamovi.

„N-nech mě," zasípá Liam, couvaje od něj dál.

„Prosím, dej mi... jenom minutu, dobře?" zkouší opatrně, postupuje za couvajícím chlapcem, hledě mu upřeně do očí.

„Ne."

„Li..."

„Nech! Mě!" opakuje důrazněji. Už je skoro u stěny a nemá tedy kam dál couvat. Cukne pohledem k Niallovi, jestli ho zachrání, ale podle jeho mínění spí a nechce ho budit. Musí se Zaynovi postavit sám. Zaujme výhružný postoj s připravenými pěstičkami.

Zayn se uchechtne. Je to tak absurdní. Proč by se s ním měl, sakra, prát?

„Odejdi, nebo tě uhodím," varuje ho. Jeho pohrdavé uchechtnutí ho vyhecovalo ještě víc.

„Nechci se s tebou prát, sakra. Chtěl jsem se omluvit a... něco ti říct," broukne tichým klidným hlasem.

Liam trochu povolí, protože je zvědavý, ale nechává si pěstičky připravené. Když Zayn dojde až tak blízko k němu, že už je mu to nepříjemné, zase svoji bojovou pozici zaujme naplno. A když se ho Zayn se svými prvními omluvnými slovy pokusí dotknout, doopravdy ho prostě uhodí. Do břicha.

Cítí úlevu. Opakuje svoji ránu, i když k ní momentálně nemá důvod. Ale má důvod za všechno to, co se stalo. Z očí se mu znovu začnou kutálet slzy a on buší pěstmi do Zaynovy hrudi a nenechá se slovy zastavit. Jako by neslyšel. Vnímá jen svoji bolest, kterou si tímto způsobem vybíjí.

Zayn ho nejprve nechává. Postupně mu ale dochází trpělivost, protože Liam stále přidává na síle a začíná to být doopravdy bolestivé. Chytne ho za zápěstí a pevně ho tak drží.

Liam sebou začne mlít, chce se vysmeknout a mlátit ho dál. Ale Zayn má moc velkou sílu. Dokáže ho pevně přišpendlit ke stěně. Liam se ještě hodnou chvíli s kňučením cuká, což „spící" Niall po očku sem tam pozoruje, jestli nemá zakročit. Nakonec se brunet vzdá, a jen vyčerpaně vzlyká.

„Poslouchej mě, prosím," začne znovu, důrazně žádaje. Liam jen zakňučí. „Celý ty dva týdny nemyslím na nic jiného než na tebe. Vím, že jsem to strašlivě posral, a i já sám bych se za to zbil. Chápu tě a tvoji zlobu a zranění a... máš právo mě bít. Ale nejdřív mě, prosím, vyslechni."