Little help with love

Díl šestý

~~ další o něco kratší díleček, slibuju, že příští bude delší a snad i zajímavější :) love, Carlie ~~

Ráno se Mikey probudí ještě před zvoněním budíku. Celou noc špatně spal, pořád se budil a vrtěl, dokonce ze spaní i mluvil a díkybohu, že druhý chlapec spal tvrdě a své jméno propouštěné skrz Michaelovy rty neslyšel a ani nic dalšího.

Zdálo se mu o Harrym a Lukovi, jak jinak, když o tom přemýšlel takovou dobu před spaním. Sen to byl divný, velmi divný, přeskakoval ze scény do jiné a zase zpět, jak se zrovna Mikeyho myšlenkám chtělo. Začalo to tak hezky, společnou sprchou, tou, co si Mikey tak vysnil ještě za bdění. Tehdy šeptal ze spaní Lukovo jméno. Pak se sen zvrtnul ke scéně, kdy musel pozorovat Luka s Harrym, jak se líbají a osahávají, a Luke se mu ještě vysmíval, že zůstal sám a on je šťastný s Harrym. To vůbec nebylo hezké, Mikey se radši, uprostřed noci, probudil a rychle se snažil zapomenout. Zaháněl to pryč myšlenkami na to, že jsou s Lukasem otevřeně spolu, všude se vodí za ruku a líbají a tyto myšlenky se pak přepnuly do snění a jemu se zdálo, jak spolu vchází na stage ruku v ruce, jako by tu byli sami, a aniž by si to uvědomovali, před fanynkami se prostě jen líbají, což vedlo zpět ke scéně ve sprše. A když se Mikeymu zdálo, že je u Harryho v pokoji sám proti němu a cosi na něj křičí, radši se probudil.

Je už světlo, takže už stejně neusne, ani není moc unavený. Když se podívá na hodiny na mobil, zjistí, že už by stejně za chvíli musel vstávat, je chvíli po osmé a měl vstávat nejpozději v devět.

Vypne budík a svalí se s povzdechem zase do postele, přemýšleje. Nepamatuje si, co přesně v tom snu Harrymu říkal, ale je mu jasné, že takhle nějak to dopadne, že se budou hádat a možná (určitě) zvyšovat hlas, až za ním půjde. Jakože půjde, protože Luka si ukradnout nenechá, na to ho miluje už moc dlouho, aby se teď vzdal.

Stočí hlavu na toho blonďatého broučka. Je až po uši zachumlaný v peřině, která se zvedá v rytmu jeho klidných nádechů a zase klesá s výdechy. Jen občas se mírně zavrtí, ale ani když Mikey vstane a začne chodit po pokoji, neprobudí se. Spí klidně jako beránek, to bude tím alkoholem a příjemnou sprchou…

Mikey provede všechnu ranní rutinu, sprchu, čištění zubů, česání vlasů, a tak dále, obleče se do svého oblíbeného a pohodlného oblečení, ve kterém může mezi lidi, a chce se jít najíst dolů do restaurace, než půjde za Harrym.

Zastaví se ještě u Lukovy postele a s úsměvem na něj dlouho hledí. Jak roztomile objímá svého medvídka, rty má nalepené u jeho ouška. Kdyby se takhle tulil k němu…

„Oh, tak tě miluju, prcku,“ zašeptá tiše a povzdechne si, snaže se zahnat štípání slz v očích mrkáním.

Luke ho neslyší, nevnímá ho, stále tvrdě spí. Možná je to dobře, možná ne. Vše by se tak usnadnilo, kdyby ho v tuhle chvíli slyšet vyznávat se z lásky. Kdoví, možná podvědomě i slyší, říká se přece, že i lidé v narkóze vnímají, tak proč by jen obyčejně spící člověk nevnímal? Bohužel, až se vzbudí, nebude nic ani tušit.

Michael si ještě jednou povzdechne, než se rozhoupe k tomu, aby to dítě opustil a šel se dolů najíst, kteroužto potřebu podtrhuje zakručení v břiše.

Luka probudí klapnutí dveří.