Bodyguard✔

>6<

"Tak jak ses tady první den vyspala zlato?" zeptala se mě u snídaně mamka. "Skvěle, je tu super postel!" O naší noční procházce s Ryanem jsem raději pomlčela, protože jsme si na zítřek domluvili další a opravdu nestojím o to, aby nám to někdo zatrhl. V jeho společnosti mi je dobře. Možná až moc. Ale aspoň se nemusím bát, že by mě zas někdo tak nepříjemně překvapil.

Po celé dopoledne jsem se procházela s Charlesem, který mi ukazoval zámek a okolí. Dokonce jsem se dozvěděla, že mají kousek za lesem i stáje a že mě prý strýček naučí jezdit. Abych řekla pravdu, začalo se mi tu strašně líbit. Ne proto, že se o mě někdo pořád staral, ale vždycky se mi líbily pohádky plný princezen a zamků a služebnictva, a právě teď jsem si jako v jedné z nich připadala. Paradox je, že jsem vždycky chtěla být služka nebo komorná, ale teď jsem skoro taková princezna. Každopádně je to tu nádherné. "A strejdo? Jak si vlastně k tomu zámku přišel?" zeptala jsem se ho na otázku, která mě docela zajímala. "No, když jsme byli malí, vždycky jsem snil o tom, jaké by to bylo být nějakým rytířem nebo princem. Potom jsem ale vyrostl a sny musely jít stranou, začal jsem podnikat a vydělával jsem docela dost peněz. Řekl jsem si, ze chci cestovat a první zastávkou byl právě můj současný domov, Nový Zéland. Tady jsem prvně narazil na takové lidi, kteří bydleli na zámcích. Nejdřív jsem tomu moc nechtěl věřit, ale potom jsem se s pár takovými lidmi seznámil a byl jsem k nim na zámky pozván. Tady to je vpodstatě totéž, jako když v Anglii někdo bydlí ve vile a má čtyři auta a obrovský bazén. Časem jsem začal přemýšlet o tom, že bych si taky postavil takový zámek a kamarádi mě v tom podporovali. Peníze nebyly problém, spíš jsem přemýšlel, jestli se nevrátit zpátky do Anglie. Nakonec ale sny zvítězily a tak tady teď stojíme." Páni. Spíš jsem si myslela, že ten zámek někde zdědil. "Tak to ti moc přeju. Jenom škoda, že mi o tom mamka neřekla dřív. Mohla jsem už umět jezdit na koni!" Společně jsme se zasmáli a vydali se do jídelny na oběd.