Bodyguard✔

>7<

"Dneska je svátek vzniku Nového Zélandu. Chtěl jsem vás na to aspoň trošku připravit, ale přijeli jste docela pozdě, takže už jsem to nestihl. Zítra večer tady bude takový večírek a k nám na zámek přijede spousta mých kamarádů. Nebude to nic extra velkého, většina oslav probíhá na zámku Sleina. Jenom jsem vás na to chtěl upozornit."
No, tak to je opravdu výborný. Jsme tady ani ne tři dny a už se bude pořádat večírek. Vždyť ani nevím, jak se mám chovat. S rodinou je to něco jinýho, tady mi kdyžtak řeknou, že něco říkám špatně, ale fakt se netoužím ztrapnit před úplně cizíma lidma.

Když jsem si chtěla jít na chvíli odpočinout do mého pokoje, dohonil mě strýček. "Ehm, Emmo?" "Ano? Potřebuješ něco?" "No, tak trochu. Jde o to, že jsem na tu slavnost pozval i jednoho takového...no řekněme kamaráda, se kterým poslední dobou nemám moc dobré vztahy. On má syna, je přiblizně stejně starý jak ty, tak jsem tě chtěl poprosit, jaksi...zkus se s ním bavit, nic víc samozřejmě, ale prostě, jak bych to řekl, nijak ho nenaštvi. Je to takový mazánek, jeho otec hodně usuzuje z toho, co mu synek řekne." Vysoukal to ze sebe, až jsem se musela pousmát. "Jasně, neboj, jenom na mě pak kývni, který to je," ujistila jsem ho a vydala se nahoru.

***
"Takže jsem to vlastně doteď ani nevěděla." Seděli jsme s Ryanem ve stájích a povídali si. Zjistila jsem, že do služby nastoupil, když mu bylo sedmnáct. Zrovna jsem mu dopovídala příběh o tom, jak jsem nic netušila a najednou nám přišel dopis, když v tom se ozvaly tři ohlušující rány, jako když někdo střílí z děla. Docela nahlas jsem vyjekla a přemýšlela, jak se odsud co nejrychleji dostat. Mezitím rany ustaly. "Co-co to b-bylo?" Ani jsem si nevšimla, že jsem ve strachu Ryanovi vyskočila do klína. On se mi na oplátku začal smát, ale když jsem chtěla slézt, jeho ruce ožily a omotaly se kolem mě. "Dneska je ten svátek vzniku Nového Zélandu, a u nás je takovou tradicí, že se pokaždé vystřelí z děl přesně o půlnoci." "A to jsi mě samozřejmě nemohl varovat, že?!" "Ne, chtěl jsem se trošku pobavit, však víš, v práci moc srandy nemám. Ale nebudu lhát, takovouhle žhavou reakci jsem nečekal," začal mě popichovat. Zrudla jsem až nevím kde, ale naštěstí už byla tma a tak to Ryan nemohl vidět. Radši jsem se na něho položila a dělala, že jdu spát. "No, tak doufám, že ses dobře pobavil, a taky doufám, že se budeš i nadále bavit, až mě poneseš zpátky do zámku. Nezapomeň, že nás nesmí nikdo vidět." Na důkaz svých slov jsem si zívla a uvelebila se na jeho vypracované hrudi. "No tak to teda ne, okamžitě vstaň!" Nic. "Dělej." Zase nic. "Nebo tě přinutím," potutelně mi zašeptal do ucha a já jsem se trošičku začala bát. "Tak fajn, jak chceš." A začal mě lechtat. Nejdřív jenom tak jemně, ale potom přitvrdil a to už jsem se neudržela a začala jsem se smát a vřískat. Po chvilce přestal, ale to jsem zase zaútočila já a nakonec jsme skončili na sobě ve velké rvačce. Bohužel, on skončil na mně. "Tak jo, už dost, už mi to stačilo," zadýchaně jsem ze sebe vypravila a nechala se Ryanem skoro zalehnout. Chvilku jsme si hleděli do očí a potom jsem ucítila, jak se začal přibližovat. Myslela jsem jenom na to, jak hrozně moc ho chci políbit, ale rozhodla jsem se, že takovou radost z moci nade mnou mu nedopřeju. Když už se naše rty skoro dotýkaly, přikryla jsem mu dlaní pusu. "Odcházíme! Už je pozdě, navíc tady nemáme co dělat!" Začala jsem se smát a on nakonec taky a pak jsme se vydali zpátky na zámek.