"Emmo! Kde jsi sakra celou noc byla?!" zařvala po mně Mary hned, jak jsem proklouzla oknem zpátky do komnaty. "Ehm, holky. Omlouvám se, ale našla jsem takovou mýtinu a prostě, nechtělo se mi jít zpátky, tak jsem tam přespala," omluvila jsem se jim a nasadila provinilý výraz. Stejně jim to naštvání nevydrželo dlouho, protože jsem si nemohla nevšimnout, jak od rána pořád něco dělají. "Holky děje se něco? Od rána jste pořád na nohách a furt něco uklízíte. Znervózňuje mě to, víte?"
"No jo, promiň. Ale dneska mají přijet pánovi známí, tak musí být všechno uklizený." "A kdo to je?" "Byli tady jednou, jsou to docela fajn lidi. Teda až na Ashley." "Kdo je Ashley?" "Je jí sedmnáct a je to pěkná mrcha. Takže jestli můžeš, tak se jí vyhni velkým obloukem," poradila mi Anne, ale dál mi toho nic moc říct nestihly, protože jsem musela na snídani.
"Tak co zlato, jaká byla včerejší noc?" zeptala se mamka a já se málem udusila džusem, který jsem zrovna pila.
"C-cože? Jak to myslíš?" Nemohli se o tom přece dozvědět, ne? "No přece kvůli časovému posunu, spalo se ti dobře?" Úlevně jsem si oddychla. "Ehm, jo, celkem to šlo." Nenápadně jsem se koukla na Ryana, který se-jak jinak, snažil potlačit pobavený úšklebek.
"Jo, strejdo, prý k nám dneska přijedou nějací tví známí?" "Jojo, budou tady na dva dny, dlouho jsme se neviděli, tak jsem si říkal, že zrovna, když jste tady, mohl bych je seznámit se svou rodinou. Myslím, že si s nima budeš rozumět, hlavně s Ashley. Je jenom o dva roky starší, než ty." S úsměvem jsem přikývla a vzpomněla jsrm si na to, co o Ashley říkaly holky.
***
"Páni! Ty šaty jsou úžasný!" pochválila jsem holkám výběr, když jsem se podívala do zrcadla. Tentokrát měly šaty tmavě modrou barvu a trochu užší střih, každopádně pořád byly lehké a pohodlné. "Dík. Ale teď už běž, ať nepřijdeš pozdě." Pokývala jsem na ně hlavou a vyšla na chodbu, kde už na mě čekal Ryan jako můj doprovod. "Tak co, jak vypadám?" Zatočila jsem se před ním a čekala na jeho reakci. Jenom mě obejmul a lehce natlačil na stěnu. "Kurva Emmo. Kdybys nemusela dolů, tak na sobě ty šaty už dávno nemáš," zašeptal mi do ucha, pod čímž jsem samozřejmě zrudla. "No tak jo, dost prasáren. Jdem dolů. Ale pak bysme se možná mohli někam vytratit..." Nechala jsem otázku otevřenou a uviděla, jak Ryanovi zasvítilo v očích. "A pak, že žádný prasárny. Od pěti mám volno, tak mě pak najdi, až tě to přestane bavit a budeš mít chuť na něco...řekněme zábavnějšího." Zasmála jsem se a potom už jsme se vážně vydali dolů.
Názory?
ČTEŠ
Bodyguard✔
Fiksi RemajaAbych to vysvětlila, asi tak před týdnem nám přišel dopis s pozváním na Nový Zéland, kde má mamčin bratr, Charles, menší zámeček. Úplně nechápu, jaktože jsem o něm za celých patnáct let mé existence neslyšela. Matka o něm vůbec nemluvila, ale když p...
