Bodyguard✔

>5<

"Slibujete, že mě neprásknete?" Spíš ze srandy jsem se podívala na Anne s Mary. Doma v Anglii jsem totiž byla zvyklá se chodit po večeři projít s kamarády, ale tady to bylo jaksi nepsaně zakázáno, vycházet po setmění ven. Přemluvila jsem proto Anne, a ta nakonec i Mary, že mi pomůžou se nepozorovaně dostat ven. Kdyby se někdo ptal, jsem zrovna ve vaně a dopřávám si koupel. Stejně tak kdyby mě někdo přece jenom přistihl, řeknu, že o mé procházce Anne s Mary neví, aby se nedostaly do průšvihu. Do karet nám hrálo i to, že strážní měli nějakou poradu, což znamená, že můžu jít normálně dveřmi a nemusím šplhat oknem. Možná to vypadá dětinsky, takhle se vykrádat ven, ale upřímně, nechci si strýčka znepřátelit hned první den.
Našlapovala jsem hodně potichu, aby pode mnou nekřupla nějaká větvička, aspoň, než se dostanu k lesu, pak, kdyby to někdo slyšel, bude si myslet, že to bylo nějaké zvíře. Byla jsem teď ráda, že mi Mary vnutila tu baterku, protože jinak nevím, co bych dělala. Už jsem byla na kraji lesa, když mě někdo zezadu popadl, přiložil mi dlaň na pusu a zatlačil hlouběji do lesa. Chtěla jsem zakřičet, ale strach mi to nedovolil. "Co tady děláš, nevíš, že po setmění se nevychází?" zašeptal mi hluboký hlas do ucha, až mi naskočila husí kůže. Útočník mě mezitím pustil a tak jsem se mohla kouknout Ryanovi do očí. "ZBLÁZNIL SES?! PROČ SI TO UDĚLAL?!" On, místo toho, aby se začal tvářit aspoň trochu provinile, se začal potichu smát. "Hele, úplně se to nabízelo. A navíc, nemáš tady co dělat. Jak ses vůbec dostala ven?" "No, asi nejste tak dobří, jak si myslíte, když vám proklouzne patnáctiletá holka, hmm? S tím jste nepočítali, co, že hned první den zdrhnu?" Natlačil mě na kmen stromu a přitiskl se svým tělem na to moje. "A kdo říká, že jsme o tobě nevěděli?" zašeptal mi těsně u ucha a dýchal na moji tvář. Trhaně jsem se nadechla, a když jsem spatřila tu jiskru pobavení v jeho očích, prudce jsem ho odstrčila a vydala se směrem hlouběji do lesa. "Ale prosimtě, kdybyste o mně věděli, tak bych se nedostala ani na tři kroky za hlavní bránu. A vůbec, co jsi tady dělal ty, než jsi mi překazil moji noční obchůzku?" Ryan se ke mně mezitím připojil a společně jsme šlapali lesem. Nebudu lhát, teď jsem si připadala líp, když šel vedle mě. "Řekněme, že nejsi jediná, komu ten zákaz vycházení moc nevyhovuje. Ovšem moc často se nestane, že bych narazil na takovýhle poklad," řekl a mrknul na mě.