"Jaká byla cesta? Všechno v pohodě Ryane?" "Ano pane, akorát to hodinové zdržení, jinak všechno proběhlo hladce," řekl Ryan strýčkovi a šel do auta pro moje věci. "Já už si to vezmu, díky," řekla jsem mu, a když jsem si od něj batoh vzala a podívala se na něj, vysílal ke mně tak intenzivní pohled, že jsem se radši sebrala a odešla do komnaty, protože nezaručuju, že bych se na něj na místě nevrhla.
Celou cestu po našem "incidentu" v autě jsme spolu neprohodili víc slov, než bylo nezbytně nutný, i když jsem z jeho strany pořád cítila něco nevyřčeného. Mrzí mě, že jsem to v tom autě tak ukončila? Nejspíš jo, protože Ryan mě prostě přitahuje. Je jak magnet. Ale nesmím mu to ukázat. Nechci aby věděl, že kdykoliv jsem v jeho blízkosti, má na mě takový vliv."Už zase jdeš ven, Emmo?" "Vždyť víš, jak to mám Mary. Neboj dám si pozor. Prostě si potřebuju vyčistit hlavu. Za hodinu jsem zpátky, fakt." Už zase jsem plánovala zdrhnout. Tentokrát ale budu muset jít oknem, protože Alex s Ryanem budou určitě před dveřmi, a říct Ryanovi, že si jdu do kuchyně pro vodu by mělo asi tak stejný účinek, jako kdybych mu rovnou vyklopila, že jdu ven po setmění. Zase. Naštěstí moje komnata není nijak vysoko a navíc se přímo pod mím oknem nachází stříška, takže stačí, když nebudu úplný kopyto a slezu to bezpečně. Horší to bude s cestou zpátky. Ale prý by někde ve stáji měl být menší žebřík, takže použiju ten.
Jelikož je docela teplá noc vzala jsem si na sebe jenom noční košilku, díky které se mi lezlo dolů celkem lehce. Stejně mě nikdo neuvidí, tak je to jedno.
"Už jseš zase tady? Kolikrát ti budu muset říkat, že bys sem neměla chodit za tmy?" I když nejspíš chtěl, aby jeho hlas byl varovný, stejně ta věta měla spíš pobavený podtón. Trhla jsem sebou a koukla se nalevo ode mně ve stáji, odkud ten hlas přišel. "Ryane, sakra! Kolikrát ti mám říkat, abys mi tohle nedělal?! A co tady vůbec děláš ty, nemáš náhodou hlídat dveře od mé komnaty, aby mi nikdo během noci neublížil?" "Máš pravdu, jenže ono to hlídání trošku ztrácí smysl, když se hlídaný objekt OPĚT vypařil do lesa."
Chvíli jsme na sebe hleděli a potom jsme oba vyprskli smíchy. "No dobře no, ale jak k tomu přijde chudák Alexandr? Vsadím se s tebou, že jsi ho tam zase nechal s tím, že jdeš něco vyřídit, že jo?" Jeho napůl provinilý, napůl pobavený výraz mě utvrdil v tom, že mám pravdu. "Aspoň si připadá důležitě. No nic, když už jseš tady, tak ti aspoň něco ukážu, pojď."
Šli jsme asi tak deset minut lesem a pak jsem uviděla mýtinku, uprostřed které bylo malé jezírko. Pane bože, to byla nádhera! "Páni. To je nádherný! Jak jsi to objevil?" "Řekněme, že na tyhle noční "hlídací" obchůzky chodím už nějakou dobu. Tak co, jdem se vykoupat, ne?" "Děláš si srandu? Anne s Mary by mě uškrtily, kdybych se vrátila v mokrým pyžamu!" "Tak si ho vysleč, ne?" Nemohly mi ujít ty šibalský jiskřičky v jeho očích a i ten překvapený výraz, když jsem si košilku fakt sundala. Naštěstí jsem měla spodní prádlo, jinak bych před ním byla úplně nahá. To ale neměnilo nic na tom, že na mě čuměl jako na kus masa. "Hej! Budeš mě ještě dlouho očumovat, nebo se už konečně taky vysvlečeš a půjdem do tý vody?!" "No jo, už jdu. Ale ty seš tak kurva sexy." Tu druhou větu zamumlal a nejspíš doufal, že to neuslyším, každopádně já to slyšela, ale nic jsem mu na to radši neřekla, protože už jsem zase cítila, jak se mi hrne krev do obličeje.

ČTEŠ
Bodyguard✔
Fiksi RemajaAbych to vysvětlila, asi tak před týdnem nám přišel dopis s pozváním na Nový Zéland, kde má mamčin bratr, Charles, menší zámeček. Úplně nechápu, jaktože jsem o něm za celých patnáct let mé existence neslyšela. Matka o něm vůbec nemluvila, ale když p...