Nakonec jsme mezipřistávali dvakrát. Po asi hodinové cestě limuzína vjela na nádvoří. Hned co jsem vystoupila, rozhlídla jsem se kolem sebe. Lhala bych, kdybych řekla, že mě to neohromilo. I když to byl spíš zámeček než zámek, pořád to bylo obrovské panství, kterému nepochybně patřil i trošku vzdálený les a louky, které zámek obklopovaly.
"Emmo! Pojď sem laskavě! Charles ti to tu potom určitě ukáže, ale teď už ho pojďme přivítat, vždyť si ho ještě ani neviděla," zasmála se mamka a vedla mě do vstupní haly. Teď na mě padla trochu nervozita, protože absolutně nevím, jak se mám před strýčkem chovat. Nechala jsem jít mamku s taťkou první a nenápadně jsem se přiblížila k tomu řidičovi, který nás sem dovezl. "Ehm, pane? Omlouvám se, ale nevím jak to tady chodí. Mám se nějak uklánět, až přijde strýček?" Řidič se začal potichu smát, ale když uviděl můj nervózní, lehce vyděšený výraz, zvážněl a odpověděl mi. "Nebojte slečno, není to tu jako v pohádkách. Když přijde pán, většinou se jen mírně pokloníme, jako náznak úcty. Jinak je ale náš pán hodný a spoustu předpisů, troufám si tvrdit, ignoruje." Trochu jsem se po tomto prohlášení uklidnila a pokračovala za rodiči.
"Liso! Andrew! Rád vás zase vidím!" prohlásil Charles a vyrazil nám naproti. Čekala jsem, že matku obejme, namísto toho jí ale jenom políbil ruku a s taťkou si potřásli rukama. "A ty musíš být Emma, že?" zeptal se a přistoupil i ke mně. "Ano, to jsem já. Máte to tady vážně hezké!" Zasmál se a políbil mi taky ruku. Navzdory tomu, co říkal řidič jsem si jako v pohádce připadala. Jen doufám, že tohle gesto je jenom přivítávací a že mi nebude líbat ruku pokaždé, co se uvidíme.
ČTEŠ
Bodyguard✔
Fiksi RemajaAbych to vysvětlila, asi tak před týdnem nám přišel dopis s pozváním na Nový Zéland, kde má mamčin bratr, Charles, menší zámeček. Úplně nechápu, jaktože jsem o něm za celých patnáct let mé existence neslyšela. Matka o něm vůbec nemluvila, ale když p...
