Bodyguard✔

>19<

"Ahoooj. Ty seš Emma, viď? Já jsem Ashley!" Hned, jak jsem vstoupila do hlavního sálu, přiřítila se ke mně nějaká holka. Na mě až moc umělá, ale co, nesoudím podle vzhledu. "Jop, to jsem já. Nechceš se jít projít? Ať si můžem normálně povídat a nemusíme tady na sebe křičet," odlehceně jsem se zasmála a tázavě se na ni podívala. Zatím mi připadala jako fajn holka. "Super nápad, jdeme!"
Cestou jsme procházeli kolem pár strážných, mezi kterýma byl i Ryan, který na mě velmi "nenápadně" mrkl.

"Ten strážník tam úplně vlevo, to byl Ryan, že? Pamatuju si to dobře?" Ani mě nenechala odpovědět a už zase povídala. "Vy spolu něco máte?" Koukla se na mě a spiklenecky zamrkala.
"Noo, nechodíme spolu nebo něco takovýho, ale...znáš to," radši jsem moc nezabíhala do podrobností. "Ale nikdo o tom neví, takže..." "Ježiš jasně, neboj. Tvoje tajemství je u mě naprosto v bezpečí!" Obě jsme se zasmály a pokračovaly v naší obchůzce v zahradě.

***
As po hodině procházení jsme se s Ashley rozdělily a já jsem potom chodila postupně se představovala každému, na kterýho jsem narazila. Po dvou hodinách jsem toho měla docela dost, tak jsem očima začla hledat nejmenovaného strážníka. Nepochybně byl čas se "vypařit". Nikde jsem ale Ryana nemohla najít, tak jsem šla nahoru a šla jsem k keho pokoji. Ještě jsem u něj nebyla, ale řekl mi, kde ho najdu.

"Ryane?" zašeptala jsem a zaklepala. Nic se neozvalo, tak jsem to zkusila ještě jednou, ale když ani potřetí nikdo neodpovídal, chtěla jsem se jít kouknot ještě ke mně, jestli tam na mě třeba už nečeká, ale uslyšela jsem zevnitř nějaký pohyby. Otevřela jsem teda dveře s tím, že mu vynadám, jak je hluchej. "Ryane sakra seš-co se to doprdele děje?!" "Ou Emmo? Co tady děláš?" Dívala jsem se na Ashley, která ještě před pěti vteřinama líbala MÝHO Ryana, jako na debila. "Ty se ptáš mě, co tady dělám?! Děláš si ze mě jako srandu?! Ty seš neskutečná mrcha!" Podívala jsem se na Ryana, kterej se na mě díval trochu zmateně. Jenom jsem nad ním protočila očima a odešla k sobě. "Emmo! Počkej!" Neotáčela jsem se za ním, až když mě dohonil, musela jsem se na něho podívat. Vypadal unaveně a zmateně. "Emmo, sakra počkej." "A na co mám jako doprdele čekat?! Nemusíš mi nic vysvětlovat, běž zpatky za Ashley a mě nech bejt!" "Já s ní nic nemám. Ta kráva mi musela dát něco do pití do hajzlu! Chtěl jsem jít za tebou, když tam přišla." "Víš co, mně je to ale úplně jedno. Se mnou vlastně taky nic nemáš. To, ze jsme se spolu párkrát vyspali z nás nedělá pár, takže si za ní klidně běž." Tentokrát už se mě dohonit nesnažil, když jsem se otočila a vydala se do své komnaty. Doufala jsem, že tam holky nebudou, protože už teď jsem cítila slzy, který se mi kutálely po tvářích a nechtěla jsem jim nic vysvětlovat.