Den testu
Celý minulý dva týdny jsem se po většinu času učila, protože se mi nechce ten test opakovat a zase kvůli tomu odjíždět ze zámku. Sice zatím nevím, jak jsem dopadla, ale mám z toho dobrej pocit. Se spolužákama jsme se rozhodli, že to půjdem zapít do baru. Já normálně nepiju, ale Angie mě přesvědčila, že potřebuju přijít na jiný myšlenky. Jenom to nesmím přehnat, protože zítra pro mě má někdo přijet ze zámku a doprovodit mě tam. Říkala jsem strýčkovi, že doprovod nepotřebuju, když jsem zvládla cestu sem, ale nedal si říct. Prý si nastudoval, že v tu dobu se v Anglii mají konat nějaký demonstrace a protesty, a že mě nenechá letět samotnou.
"Tak na snad úspěšně zvládnutej zápočťák!" zakřičel někdo z davu a všichni jsme do sebe kopli panáka. Zamračila jsem se nad tou hořkou chutí, ale potom jsem ucítila, jak se ve mně rozehřívá příjemný teplo, a tak jsem nechala Angie, ať mi objedná dalšího. Potom už jsem pila jenom naředěný drinky, abych stihla do zítřka vystřízlivět a vyvázla bez kocoviny. Šly jsme s holkama tančit a po chvíli se ke mně přidal i nějaký kluk, který mi dal zezadu ruce na boky a vlnil se se mnou v rytmu hudby. Kdybych neměla alkohol v krvi, nejspíš by mi to vadilo, ale pro teď jsem to nechala být. Na chvíli se vzdálil, ale pak se na mě zase přitiskl. Po chvilce jsem ale ucítila, jak jeho tisk zpevňuje a začal mi boky drtit. Otočila jsem se abych mu vynadala. "Ryane? Co tady sakra děláš?!" Ten tady chyběl. Myslím, že to bude ještě dlouhej večer, soudě podle jeho výrazu. "Spíš co tady děláš ty. Nemáš se náhodou chystat na zítřejší cestu?! Víš co, pojď ven na chvíli, nehodlám se tady překřikovat." Poslechla jsem ho a vyšli jsme před bar.
"Kolik jsi toho vypila?" "To rozhodně není tvoje věc! A víš co, já jdu zpátky dovnitř, přijet měl někdo až zítra, takže dneska si ještě můžu dělat, co chci!" "Ten někdo jsem náhodou já. A Charles vzkazuje, že máme přijet už dneska. Takže teď půjdeš se mnou do auta a pojedeme na letiště." Vzdorně jsem se na něho podívala a vystrčila bradu. "Ne. Jdu dovnitř. Měj se." Jakmile jsem se ale otočila, podebral mi kolena a už mě nesl nejspíš k autu. "Pusť mě!" "Ne." "Ryane! Okamžitě mě pusť. Nemáš nejmenší právo mi říkat, kam mám jít!" "Ale mám. A nemel sebou." Položil mě na zadní sedadla a rozjel velké černé SUV. "Můžeš se prospat. Na letišti budem až tak za dvě hodiny." Nic jsem mu na to neřekla a pohodlněji jsem se uložila.
ČTEŠ
Bodyguard✔
Novela JuvenilAbych to vysvětlila, asi tak před týdnem nám přišel dopis s pozváním na Nový Zéland, kde má mamčin bratr, Charles, menší zámeček. Úplně nechápu, jaktože jsem o něm za celých patnáct let mé existence neslyšela. Matka o něm vůbec nemluvila, ale když p...
