Bodyguard✔

>14<

Uběhla asi hodina, když jsme najednou zastavili. Naklonila jsem se dopředu, abych spatřila dlouhou kolonu. Ryan bezeslov vystoupil z auta a šel někam ven.

"Je to bouračka. Prej to bude tak za hodinu vyčištěný." Pořád jsem mu neodpovídala. Kdyby mě sem totiž nedotáhl, mohla jsem být v baru s kamarádama a ne tady trčet v koloně. "Takže ty se mnou teď nemluvíš?" Nic. Zase vystoupil, ale tentokrát jenom proto, aby se dostal za mnou dozadu. "Copak Emmo, zapomnělas mluvit?" zeptal se mě pobaveně, ale ve mně to právě začínalo vřít. "Mohl by sis toho laskavě nechat?! Kdybys mě nenutil jet s tebou teď, mohla jsem být v klidu s kamarádama a ne tady hodinu čekat v koloně!" "Jasně, ono je mnohem lepší se opíjet, chápu." "Nikdo neříká, že jsme tam pili! A vůbec, ono ti do toho vůbec nic není!" "Je mi do toho právě že hodně. Nechtěl bych tě pak tahat ven opilou, víš?" Jeho slova měla zase pobavený podtón. "Nedochází ti, že se nebavím?" zeptala jsem se ho a doufala, že už s tím konečně přestane. Pořád jsem na něho byla naštvaná. "Tak můžeme dělat něco, co bude bavit i tebe, hmm?" řekl a začal se ke mně přibližovat. Srdce mi začlo tlouct stokrát rychleji, jak byl najednou blízko. "A seš si jistej, že mě to bude bavit?" zašeptala jsem na oplátku. "Myslím, že ti dokážu, že ano." Naše rty se konečně spojily a já jsem ho nechala, aby si lehl nade mě. Začal mi vyhrnovat tričko a pomalu svoje rty přesunul na můj krk, přes hrudník až na břicho. Zapudila jsem všechny hlasy, který mi šeptaly, abych to nedělala a plně jsem se oddala tomu dokonalému pocitu z jeho přítomnosti. Když se dostal až k memu podbříšku, zachvěla jsem se a tiše vzdychla. Naštěstí auto mělo zatmavený zadní okýnka, a tak jsme se mohli naplno poddat vášni.

***
Leželi jsme vedle sebe a zrychleně dýchali, a já si začla uvědomovat, že jsem to udělala zase. Podlehla jsem Ryanovi. To mi ani tak nevadilo, spíš jsem si vzpomněla, jak to skončilo posledně. Najednou jsem ucítila jeho ruku jak se posunuje od mých boků směrem nahoru. Než se ale mohly začít věnovat mému hrudníku, zastavila jsem ho a koukla mu do očí. "To se nemělo stát," vypravila jsem ze sebe a čekala, co na to řekne on. "Co tím myslíš? Vzdyť jsi to taky chtěla," řekl a lehce se zamračil. "Už jednou jsem ti říkala, že nejsem holka na jedno použití, kdykoliv se ti zamane! Tohle se nesmí opakovat!" "Ty jsi totiž moc hezká na to, abys byla jenom na jedno použití." Ryan si mě začal přibližovat k sobě a začal mi krk zasypávat jemnými polibky. Cítila jsem, jak ve mně pomalinku polevuje vztek, ale to jsem nesměla dovolit. Znovu už ne. "Počkej. Myslím to naprosto vážně! Tohle se nebude opakovat! Nebudu zase poslouchat, že to byla chyba! Víš, jak mi tehdy bylo?! Cítila jsem se jako šlapka, která vleze do postele prvnímu, kterýho uvidí!"

Po mém proslovu se mi to Ryan snažil nějak vymluvit, ale tentokrát jsem se nenechala zviklat. Nemůžu mu pořát podlíhat a čekat na to, až mě potom zase odkopne. To už jsem si zažila jednou, a opakovat to nechci. Upřímně, nejsem si jistá, že kdyby se mě Ryan nesnažil přemlouvat, nepodlehla bych mu. Nejspíš ano. Ale za pokus vypadat, jakože je mi to jedno nic nedám.