Kapka naděje {Yaoi} - Dokončeno

Kapitola 55

V nemocnici jsem zůstal ještě tři dny, dneska mě konečně pouštějí domů.

,,Můžeme jít." Sice pořád nevypadal nejlépe,ale už to bylo mnouhem lepší.

,,Dobře." Rozloučili jsme se s doktorem a šli domů.

Za asi hodinu jsme byli na místě. Aimi hned skočila Yatovi do náruče celá šťastná, že je v pořádku.

,,No ahoj princezno." Chytl jsem ji a kráčel si to s ní do obíváku.

,,Neměl by ses namáhat."

,,Nenamáhám se, to ani nemůžu nosit svou dceru?" Nejsem handicapovaný.

,,Achjo, víš, že mám jen starost. Ani nevíš, jaký strach jsem měl, když jsi se zhroutil na zem."

,,Já vím, promiň." Měl jsem toho na jazyku víc, ale všichni víme jaké jsem povahy.

,,O tvé závislosti si promluvíme večer, aby sis nemyslel, že to jen tak nechám být."

,,Jistě, pane." Řekl jsem s notnou dávkou sarkasmu.

,,Hele, neprovokuj."

Večer

Poslal jsem malou spát. Yato seděl na gauči a koukal do stropu.

Byl jsem připravený na všechno. Třeba mě i zmlátí, hihi, aspoň bude sranda.

,,Yato...kolikrát jsi za tu dobu ty drogy měl."

,,Asi čtyřikrát za tyhle dva měsíce v malé dávce. Ryuu, já nejsem závislý."

,,Tak už  žádný neber." řekl jsem rázně.

,,Neboj, už na to nesáhnu. Nechci skončit jako posledně." Tenkrát to bylo hodně špatný.

,,Jako jak, nikdy jsi mi o ničem neřekl." Posadil jsem se mu naproti a čekal, co z něj vypadne.

,,Achjo, tak dobře. Když mi bylo šestnáct začal jsem brát heroin a to celkem hodně. Bylo to chvíli po tom, co jsem se stal bossem. Bral jsem ze začátku jen tak "pro srandu", ale časem jsem se stával víc a víc závislým. Dostalo se to tak daleko, že jsem za asi šest měsíců skončil v nemocnici na urgentním přijmu z důvodu předávkování. V ten moment si otec uvědomil, že to zašlo až moc za hranici a poslal mě na odvykačku. Tam jsem patřil mezi nejhorší případy. Měl jsem silné absťáky. Nebylo to vůbec příjemný. Naštěstí jsem se z toho dostal a od tý doby jsem si nepích ani ždibec."

Koukal jsem na něj s otevřenou pusou ,,A to mi řekneš jen tak?"

,,A jak jinak. Je to minulost. Dávno zmizela. Nejsem takový hlupák, abych tohle podstoupil znovu."

Povzdechl jsem si. ,,Fajn, ale jestli si ještě jednou něco vezmeš, tak přísahám, že tě vlastnoručně zabiju."

,,Budu na to pamatovat." Usmál jsem se.

,,Pojď spát. Jsem unavený."

,,Dobře." Zvedli jsme se, umyli a lehli si do postele. ,,Jsem tak rád, že jsem doma."

,,Věř, že já taky." Objal jsem ho, hlavu si položil na jeho hrudník a poslouchal tlukot Yatova srdce.

Usmál jsem se pro sebe a hladil Ryuua ve vlasech. Jak já ho miluju.

Taaakže...tak nějak nevím, co psát dál, chybí mi inspirace (něco určite vymyslím). Jestli máte nějaké přání, budu ráda, když se mi s ním svěříte a trochu mi pomůžete.

El beso Vaše Annie. :)