Kapka naděje {Yaoi} - Dokončeno

14.kapitola

Konečně jsme dorazili domů. Hned první věc, co jsem udělal bylo, že jsem zalezl do koupelny a dal si krásně teplou sprchu.

Jsme doma. Ryuu si šel hodit sprchu a já se rozhodl udělat nám něco k jídlu.

Byl jsem tam docela dlouho, ale když je člověk promrzlý až na kost, má na to právo. No ne? Vylezl jsem a zjistil, že tu nemám náhradní oblečení.

Tak co ten tam dělá. Já už měl ty toasty se salátem dávno hotový.

Teď jen doufám, že se tu Yato neobjeví. Rychle jsem proklouzl k sobě do pokoje a navlékl si aspoň trenky. Stihl bych i ostatní, ale to by se ten mamlas nesměl objevit ve dveřích.

Šel jsem za nim. Viděl jsem ho, jak si strojí trenky. „Konečně tyjo. Dva roky ne?" Řekl jsem se sarkasmem.

„He?!" nadskočil jsem, takže mi kalhoty spadly na zem. „C-co tu chceš?" otočil jsem se na něj s překvapeným pohledem.

„Udělal jsem nám jídlo. Tak se jdu podívat, jak dlouho to ještě mé drahé polovičce bude trvat." Jednoduchý ne?

„A nechceš se takhle náhodou otočit? Potřebuju se obléct a je to docela trapný." Zasyčel jsem na něj a sklonil se pro svoje kalhoty.

„Proč? Není to trapný. Já tě rád pozoruju." Řekl jsem upřímně. A sakra.

„Jenže mně to trapný je." Sebral jsem kalhoty a chtěl si je obléct, ale když jsem se na něj podíval, nevydržel jsem to a začal se smát.

Čemu se jako tlemí, to není vtipný. „Upřímně, netuším, čemu se směješ." Díval jsem se okolo sebe a dělal, že o ničem nevím.

„Myslím, že máš menší problém...přesněji tam dole." Rozesmál jsem se ještě víc.

„Heem..." neříkám, věděl jsem, že mám menší problém...naštěstí to nebylo tak hrozný...ale...do prdele.

Achjo. To je fakt nadržený prase. Je vzrušenej a ani o tom neví? „Chceš pomoct?" podíval jsem se na něj a zadržoval smích.

Zrudl jsem jak rajče. „Ehem-no...j-jo." Tak tohle byl fakt trapas.

„Hmm a copak za to dostanu~?" pomalu jsem se přibližoval. Bylo pěkný sledovat, jak byl nervózní.

„J-já...n-nevím..." znervózňoval mě a to dost.

„Ále to je smůla. V tom případě si budeš muset pomoct sám." Odstoupil jsem od něj a navlékl si zbytek oblečení.

„Ale notak Ryuu. Prosím. Je to nepříjemný. Navíc...nechci sám. Bože tohle si vypije.

„Hmm...tak dobře." Přišel jsem k němu, klekl si a pomalu sundával jeho kalhoty. I když jsem nechtěl, tak se mi do tváří nahnalo trochu červeně.

Měl štěstí. „Ty máš tu červenou rád viď?"

„Ani ne. Objeví se vždy v nesprávnou chvíli." Už jsem mu ho držel v ruce. „Takže, jak si to pán přeje~?"

On se ptá? „Co je tobě nejpříjemnější." Bylo mi to fuk. Hlavně, aby už začal.

Tím líp pro něj. Vzal jsem si ho pořádně do ruky a začal pomalu pumpovat. Jen ať si to užije.

„Haaah~" začal jsem lehce vzdychat. Je tak pomalýýýýý.

Líbilo se mu to. Ale chci ho slyšet mnohem víc. Olízl jsem mu špičku a přejel po jeho celé délce. Potom jsem si ho vzal do pusy. Chvilku jsem ho jen oblizoval a sál, ale pak jsem začal pohybovat hlavou a postupně zrychloval.

„Haa~Ryuu~....Mmmhmm~" Už jsem solidně vzdychal...božínku!

Zrychloval jsem a zase zpomaloval. Občas přidal i zoubky a někdy ho i kousl. Vzdychal jak šílený a mně se to líbilo. Ještě chvíli jsem střídal tempa dokud se mi neudělal do pusy.

Myslel jsem, že se zblázním. Mé vzdychy se linuly chodbou, dokud jsem se mu neudělal do pusy. Zrychleně jsem oddychoval.

Vše jsem spolykal. „Spokojenej?"

„Jo...díky. Měli bychom se jít najíst." Oznámil jsem a už se zvedal. Samozřejmě jsem si nezapomněl nandat oblečení.

Šli jsme do kuchyně, kde už bylo připravené jídlo. Měl jsem hlad jako vlk.

Sedli jsme si a začali jíst...myslím, že se mi to povedlo.

„Máš to výborný." Ani ne za deset minut jsem měl všechno snědený. Uklidil jsem nádobí a pozoroval Yata jak jí.

„Ehem...proč na mě koukáš?" Bylo mi to trochu nepříjemné.

„Jen mě zajímá, co dostanu za odměnu." Přešl jsem blíž k němu a odendal jeho neposedný vlásek z obličeje.

A kurva..."Nu...cokoliv?" Myslím, že teď jsem si hodně naběhl.

„Tak cokoliv jo?" vzal jsem si jeho bradu mezi ukazováček a palec a vášnivě ho políbil. Poté jsem se odtáhl a objal ho. „Tohle mi dluh splatilo." Usmál jsem se a odešel.

Políbil mě. Nechtěl jsem, aby se odtáhl. Čekal jsem, že to bude horší. „Uf."