Kapka naděje {Yaoi} - Dokončeno

32. Kapitola

Taaaaak lidičky! Konečně přichází naše úplně dokonalá zápletka! Aaaa protože jsme potvory, tak jsme se rozhodly, že by tyhle kapitoly mohly být trochu kratší, aby trochu více rostlo napětí. Doufáme, že nás potom nezabijete. Ale to snad nehrozí. ; )

Uběhlo pět let. Malá krásně roste, všechno je klidné nic moc se neděje.

Zrovna připravuju Aimi do školky. „Těšíš se princezno naše?"

„Půjdu s vámi." Většinou se střídáme, ale dnes jdeme oba.

„Dobře." Oblékl jsem, jak sobě, tak Aimi bundu a šli jsme.

Taky jsem se oblékl a šel spolu s nimi ven, bylo celkem teplo, takže jsme se nijak nebalili.

„Už tam budeme." Aimi už se hnala dopředu. Miluje školku.

„Vysvětli mi, co tam tak miluje." Zakroutil jsem nechápavě hlavou.

„Tak se jí zeptej."

„Prosímtě, ta je mimo."

„Tati, ty jsi tak zlý..." Nafoukla Aimi tvářičky.

„Aaaale, víš, že já na tom bývám hůř."

„Abys věděl, je to tam zábavné. A mám to tam ráda."

„Jo? A co tam je tak zábavné, princezno?"

„Všechno." Odvětila a dál se s ním nebavila. „Tak vidíš, je dobře, že ji to tam baví."

„Jo asi to je dobrý. Ale je taky pěkně výbušná."

„Sice není naše, ale je celá po nás."

„No to teda."Odvedli jsme ji dovnitř a zase se vraceli domů.

„Ten čas letí, co?"

„Šíleně. Je tak velká za chvíli tu bude puberta." To bude něco.

„Však je jí teprve pět."

„To jo, ale uteče to. Už teď se chová jako my." A to co má ode mě jí fakt nezávidím.

„Máš recht." Roste moc rychle.

„To teda." Měl jsem pocit, že jsem zahlédl někoho mě velmi známého...

„Děje se něco?" Proč se tak moc ohlíží?

„Ne nic. Jdu se jen na něco podívat. Počkej tady." A rozešel jsem se tím směrem.

„Kam jdeš?" Aniž bych se dočkal odpovědi odešel do nějaké uličky.

Zahl jsem do uličky a vážně to byl on. „Co tady děláš, Ame..."

Ame psán podtrženě

„Aleee. Tak ty sis mně všimnul? Jak ušlechtilé." Opíral jsem se o zeď a na obličeji mi pohrával úsměv.

„Tebe si všimnu všude." Pravil jsem ledovým hlasem. Něco mi tu silně nehraje.

„Takže o mě máš zájem?" Zablýsklo se mi v očích.

„Pf...mým jediným zájmem je moje rodina, ne ty." Sakra, co je tu špatně. Doprdele přemýšlej!

„Já si všiml. Máte moc roztomilou holčičku...škoda jen, že není naše..." Posmutněl jsem a rozešel se k němu.

„Díky bohu, že ne." Přemýšlej sakra přemýšlej!

Chytl jsem ho za triko a přitáhl si ho k sobě. „Tak to musíme napravit..." Zašeptal jsem mu do ucha a následně se usmál. „Dobrou noc, zlatíčko..."

„C-co..." Něco mi píchl a mě pohltila temnota.

Yato už dlouho nešel. Začal jsem se bát. „Yato?" Vešel jsem do uličky, ale nikdo tam nebyl. „Yato?!"

Na obrázku je Aimi. 😉