Kapka naděje {Yaoi} - Dokončeno

13. kapitola

Vzbudil jsem se asi v šest ráno a šel jsem udělat snídani. Oblečení jsem neřešil, takže jsem šel dolů jen v trenkách. Co udělám? Třeba palačinky. Začal jsem vařit a u toho dělal všemožný blbosti od zpívání po tanec a co já vím.

Probudila mě krásně voňavá vůně z kuchyně. Hned mi bylo jasné, kdo vaří. Ten samý člověk, se kterým jsem se včera vyspal.

Zajímalo by mě, kdy se uráčí vzbudit...trvá mu to dlouho. No nic, tak mu je přinesu. Vzal jsem palačinky s nutellou a šlehačkou a namířil jsem si to k němu. „Dobré ráno, šípková Růženko."

„Dobré ráno." Odvětil jsem a jeho „vtipné" přezdívce jsem nevěnoval pozornost a raději si od něj vzal jídlo.

Achjo, byl nějaký uražený. „Jak ses vyspinkal?"

„Ale, bylo by to lepší, kdybys mě tak nezřídil. Skoro vůbec si nemůžu sednout." Podíval jsem se na něj s tvářemi jak křeček.

„Tak promiň no." Byl hrozně roztomilý.

„Ne, to je v pohodě. Jsi ten nejlepší společník do postele a přítel, co jsem kdy měl. Děkuji ti." Zamumlal jsem s plnou pusou.

Tohle mě potěšilo. „Tak to jsem rád...chutná?"

„Moc...ale ty chutnáš líp." Usmál jsem se a políbil mu hřbet ruky, ve které měl můj talíř od snídaně.

Trochu mě překvapil. „Tak to je jasný ne? Já chutnám nejlíp."

„Tak to bude vždycky. Co bys chtěl dneska dělat?" zeptal jsem se s nadějí v očích, aby to nebylo nic náročného.

„No...já nevím...je mi to fuk." Snad nemusím připomínat, že mě napadly věci...

Rozhodně mi došlo, co chce dělat. „Ne, nic takového. Zřídil jsi mě dost." Upozornil jsem ho a poukázal na svoji bolavou zadnici.

„Nojooo..." kurva, jak to, že mě má tak přečteného. „Tak, co budeme dělat?"

„Jen nic náročného prosím." A začal jsem se hrabat z postele.

„Se zatím můžeme mrknout na film?" snad se zvedne aspoň.

„To by bylo fajn." Doufám, že se mi nebude tlemit. Jinak bych ho asi přizabil.

Měl jsem co dělat, abych se mu nesmál, a tak jsem radši šel vybrat film.

„Vidím, jak se křeníš. Opovaž se vydat jedinou hlásku." Malé pohrožení ho vždycky uklidnilo, tak doufám, že to pomůže i teď. „Co jsi vybral?"

Tak ten mi jinak hrozil. „Ospalá díra. Prý je to zajímavý." A už jsem strkal DVD do přehrávače.

„Není to horor doufám..." znejistil jsem.

„Nee není." Teda myslím...jako aspoň mně to strach nenahánělo.

„Totiž...nemám s nima dobrý zkušenosti, ale to ty asi víš..." prosím jen ať to není horor.

„Vím. Hele, kdyby něco, tak to prostě vypnu, ju? Já nevím jestli je to horo...snad ne." Tentokrát jsem nekecal. Fakt jsem to nevěděl.

„T-tak jo. Tak to zkusíme." Posadil se a já vedle něj.

Zapnul jsem to. Snad to bude v pohodě. Dál si sednout nemohl tyjo.

Nechci Yatovi ublížit. S hororama nemám dobrý zkušenosti. Hodně mi připomínají minulost. A vím, čeho jsem schopnej, když mi hrábne.