Kapka naděje {Yaoi} - Dokončeno

8. kapitola

Así se ho to trochu dotklo, ale Já nemohl jinak. Začal jsem přemýšlet co udělám k večeři, když v tom Yatovi zazvonil mobil. Byla to zpráva od nějakého Lockyho. Pak mu to řeknu.

Po sprše jsem šel dolů do kuchyně, ještě ze mě trochu kapala voda, nu což.

Přišel a kapala z něj voda. On asi fakt chce abych se do něj zamiloval... Byl totiž hrozně sexy...Povzdechl jsem si. ,,Napsal ti nějakej Locky."

,,Jo díky." Přečetl jsem si zprávu, stalo tam, že by potřeboval pomoct s nějakýma papírama, jestli bych na chvilku nepřišel. Napsal jsem, že jo. ,,Pojď zvedni se a půjdeš se mnou za Lockym, potřebuje pomoct s papírama ohledně výplaty chlapů v gangu."

,,A je to dobrej nápad? Já jen abych tam nezacláněl..." Je to pravda. Vždycky když někam jdu tak to všechno zvořu.

,,Prostě jdeš se mnou a hotovo. Nenechám tě tu samotného. Zaclánět tam nebudeš, jde jen o chvilku."

,,D-dobře." Vykoktal jsem a šel se obout.
Už na mě čekal. Vzal jsem si mikinu a šel s ním do auta.

Během chvilky jsme byli na místě. ,,Ty počkej tady, v mém pokoji. Já budu hned naproti." A odešel jsem za Lockym.

Odešel. Měl to tu takové...pěkné. Procházel jsem si pokoj když mě někdo ze zadu napadl a svalil mě pod sebe na zem. Snažil jsem se vykroutit. Marně. Pak na mě promluvil a zděsil jsem se. Byl to Ame.

,,Heleme se, kohopak to tu máme. Co dělá Ryuu Meyo v Yatově pokoji? Tak co, už si s tebou Yato užil?" Pod sebou jsem si ho obrátil čelem na sebe.

,,A-ame? Slez ze mě, Prosím. " Netušil jsem co dělat. Nikdy jsem neměl rád tuhle situaci. Vždycky to skončilo stejně.

,,Proč bych měl. Ehm...tak ty mi saháš na Yata jo? Už se ho ani nedotkneš, jasný.?" Začal jsem ho lehce hladit všude možně po těle.

Začal jsem se sebou házet. Chtěl jsem pryč. ,,N-ne! Mýlíš se! Já s ní-" A pak mi to došlo. Ten známý hlas z telefonu byl Ame.

,,Máš to marný. Já tě naučím, že se na Yata nesahá." Už jsem mu rozepínal kalhoty. Chci aby žadonil, a aby litoval toho, že si s Yatem vůbec něco začal.

,,N-ne!!! Nech toho!!! Prosím!!!" Žadonil jsem, brečel a házel sebou. Prosím ať toho nechá. Ať už Yato přijde a zachrání mě.

Nehodlal jsem toho nechat. Už měl dole kalhoty i triko. ,,Ale mě to baví." Sahal jsem mu na hrudník a stehna.

Z mého pokoje jsem uslyšel výkřik. Tak jsem se rozhodl, že půjdu Ryuua zkontrolovat.

Vykřikl jsem když mi olízl ucho. ,,Přestaň!!!" Křikl jsem, ale přiletěla mi facka. Najednou se rozrazily dveře.

Rozrazil jsem dveře a to co jsem uviděl mě totálně nasralo. Skopl jsem Ameho, na zemi jsem do něj kopal hlava nehlava, nakonec jsem ho přimáčkl na zeď. ,,Za tohle budeš pykat. Tohle si fakt posral kamaráde. Locky!" Zavolal jsem na něj. Když přišel řekl jsem mu ať toho psa nechá zavřít a zítra ať ho zbičují tak, že ho jeho vlastní máma nepozná. Když ho odvedl, okamžitě jsem šel za Ryuuem.

Byl jsem rád když přišel Yato a zkopl ho ze mě. Byl jsem úplně v šoku. Ne jen z toho, že bych byl zase znásilněnej, ale hlavně z toho, že se Yato vůbec neovládal. Nakonec zavolal toho druhého chlápka a zmláceného Ameho někam odvedl. Zůstali jsme tam jen my dva. Yato se mě chtěl dotknout, ale z toho šoku jsem jsem s sebou ucukl a rozbrečel se ještě víc.

Bylo mi ho tak líto. ,,Chápu...Jsi v šoku. Už je to pryč...Ame ti už neublíží. Neplakej, láme mi srdce tě takhle vidět....a....omlouvám se." Sklopil jsem hlavu a přemýšlel nad tím, že kdybych ho vzal sebou k Lockymu, nic z toho by se nestalo.

,,N-ne Já se o-mlouvám. Kdybych se bránil víc tak bych tomu zabránil... a nebuď smutný. Říkal jsem, že ti to nesluší." Usmál jsem se a pomalu zvedal.

,,Ryuu ty za to nemůžeš. Kdybych tě já vzal sebou, nestalo by se to. Tohle dopadá na moji hlavu." Zase se staral víc o mě než o sebe.

,,N-ne, je to i moje chyba. Kdybych ho neprovokoval tak by nezašel tak daleko." Opřel jsem se o zeď a postavil se na moje rozklepaný nohy. Koukl jsem se na Yata jestli by se otočil, protože se mi před ním nechtělo oblíkat.

,,Jak jako neprovokoval?" Otočil jsem se. Nechtěl jsem mu to ztěžovat. Chudák, nemůže to být jeho chyba.

Oblékal jsem se. ,,Ále teď už si na to dám pozor. Nechci tě tím zatěžovat a asi by jsi byl z toho smutný....a to nechci." Dooblékl jsem se a došel za ním.

,,Prosím, řekni mi to. Tohle chci vědět." Chci, aby mi to řekl. Myslím, že bych to měl vědět.

,,No...vyhrožoval mi abych se od tebe držel dál a nedotýkal se tě. Jinak si mě najde a stane se mi něco....ale vykašlal jsem se na to a ignoroval jeho varování. " Řekl jsem co nejvíc v pohodě.

,,To si ze mě dělá prdel. To varování nevím proč bys měl brát vážně. Ať na tebe zkusí sáhnout ještě někdy a dopadne o hodně hůř než teď." Tak Ame mě teda pěkně nasral.

,,Heh. To díky, ale odteď si budu dávat větší  pozor." Usmál jsem se na něj. ,,Už to máš hotový?"

,,Já to myslím vážně. Jo už jsem to dodělal. Tak pojď půjdeme domů." Nezávidím Ryuuovi nic z toho co zažil.

,,Už jdu." Následoval jsem ho do auta.

Nasedli jsme a jeli domů. Už byla poměrně tma...Když jsme přijeli, šel jsem se nahoru převléknout.

Ihned jsem se svalil na gauč. Byl jsem po dnešku hrozně unavený a vystresovaný. Ani jsem se nenadál a propadl se do říše snů.

Když jsem přišel, Ryuu už pohodlně spal na gauči. Zvažoval jsem jestli ho mám přenést do pokoje...ale...Pak jsem to zavrhl, nemusel by na můj dotek reagovat dobře. Zároveň jsem ho tu nechtěl nechat samotného. Tak jsem si došel pro deku a lehl si na zem, kde jsem po chvíli usnul.

Tak tady je další kapitola. Doufáme, že se vám líbila. A děkujeme, že čtete Náš příběh. Tak u další kapitoly Ahoj.