Kapka naděje {Yaoi} - Dokončeno

23. kapitola

Taak, máme pro Vás přichystanou dokonalou změnu. Snad se Vám to bude líbit.

Další dva měsíce utekly jako voda. Já stále makám v gangu. Občas vyvolám nějakou rvačku nebo někoho nechám odprásnout. Ryuu z toho není sice nadšen, ale co. Všechno je jinak poklidné, žádné rapidní změny se nedějí. Ale to neznamená, že se žádné novinky nechystají.

Zrovna jsem dělal oběd, když v tom mi zazvonil mobil. „Kdo to může být?"

„Ahoj Ryuu! Tady Mel!" Proč volám? Protože pomáhám Yatovi.

„Ahoj Mel, co potřebuješ?" Jsem rád, že mi zavolala.

„Nechtěl by ses jít projít?"

„Jasně! Moc rád, ale nejdřív musím dodělat oběd..."

„Dobře, tak kdy se mám stavit?"

„Stav se za dvacet minut." Šťastně jsem odložil mobil a dodělával jsem jídlo.

„Super!" Jo, vyšlo to.

Kdo mu volal? Doufám, že to byla Mel.

Rychle jsem to dodělal, aby měl Yato co jíst až přijde. Oblékl jsem si džíny, černé triko a přes to přetáhl modrou mikinu.

Byl jsem nahoře a shromažďoval veškeré problémové lidi a uvažoval, koho nechám odprásknout a kdo dostane „pouze" ponaučení.

Mel už byla za dveřmi. Doupravil jsem se a šel. „Ahoj Mel."

„Ahoj Ryuu. Kde je Yato? Je nahoře?" Musím se ujistit jestli má ten mamlas všechno.

„No, ano. Třídí tam nějaké papíry nebo co."

„Jen za ním skočím, ju? A hned se vrátím." Vyběhla jsem schody a vtrhla k Yatovi.

„Aaaa Mel! Počítáš s tím?" Jsem kupodivu rád, že je tady.

„Jasně počítám. Držím palce. Čauky." Zamávala jsem mu a odešla.

Nestačil jsem ani odpovědět a zmizela nahoře. Co ti dva mají zase v plánu?

„Čauky." Vrátil jsem zrak k papírům a čekal než odejdou.

„Tak jdeme?" Vesele jsem se usmála. Kdyby věděl, co Yato chystá...

„Jo, ale kam?" Vyšli jsme před barák.

„Jen tak se projít a pak tě někam vezmu." Zářila jsem jako sluníčko.

Když jsem slyšel zavření dveří zvedl jsem se od papírů a začal vše chystat.

„Tak jo." Čuměl jsem na ni. Chovala se jak zfetlá.

„Jo!" Byla jsem strašně nadšená.

Objednal jsem spousty růží. Nejspíš jsem vykoupil celý obchod a svíčky jakbysmet.

Byli jsme snad úplně všude. V parku, cukrárně...dokonce i v obchoďáku. „Proč jsi mi koupila smoking?"

„Aaale, jen taaak. Pak ho hodíš na sebe." Hodně mu slušel.

Tyvole jestli tohle stihnu za tři hodiny, tak to bude něco.

Kouknul jsem se na ni stylem: To jako myslíš vážně?

„Nebooooj, já vím proč to chci." Mrkla jsem na něj.

„Takže začnu ložnicí, pak půjdu dolů po schodech a pak na chodbě...jasný." Nejdřív jsem vše uklidil a pak se pustil do práce.