Kapka naděje {Yaoi} - Dokončeno

25. kapitola

Dneska jsem vstal opravdu hodně brzo. A víte proč? Protože se dnes žením. Jsem šťastný a nervózní zároveň.

Spal jsem opravdu dlouho a nechtělo se mi vstávat.

S přípravou svatby si lámat hlavu nemusím vůbec, jelikož to Mel chtěla udělat. A navíc...je to holka, takže má lepší nápady než my dva dohromady. „Je načase vzbudit spáče."

Nevím, kolik je hodin. Stále spím, a jestli mě nikdo nevzbudí, prospím celý den.

Přišel jsem do jeho pokoje. Je mi ho až líto. Spí tak poklidně a já mu ten spánek naruším. „Yatíku ̴̴ vstáváme."

„Mmmhmmm..." Něco mě začalo budit. Tohle se mi ale vůbec nelíbí.

„Vstávej ty lenochu." Přišel jsem k němu a začal ho pošťuchovat.

„Mmm ne-ch mě." Překulil jsem se na druhý bok.

„Přece nechceš, abych v den naší svatby používal vodu."

„Mmm...ne-e. Nechci-i." Zamračil jsem se.

A konečně je vzhůru. „Tak vstávej, zlato." Dal jsem mu pusu na čelo a šel dolů. „Dávám ti pět minut, jinak voda!"

„Ne..." Pomalu jsem se rozkoukával a rozespalý jsem se vydal za ním. Měl jsem rozcuchané vlasy, napůl jsem spal a prostě celkově vypadal spíš jako spící mrtvola než člověk.

„Máš tu jídlo." Poupravil jsem mu vlasy a podal mu talíř.

„Jsi si jistý, že v tomto..." Sakra jak je to slovo. „Emm...stavu, to zvládnu sníst?" Stále dosti mimo jsem se na něj podíval.

„To chceš jako krmit?" Pootočil jsem se na něj se spokojeným výrazem.

„Já nevím." Nemůže po mně chtít tolik rozhodování, můj mozek je totálně mimo.

„Podej mi to ty trdlo." Je tak mimo, že si nedokáže ani nabrat.

„Na." Podal jsem mu to a opřel se o židli.

„Jako malej..." Nabral jsem sousto a dal mu ho do pusy. Takhle jsem ho krmil, dokud to celé nesnědl.

Celý to do mě nasoukal. Položil jsem hlavu na stůl a skoro usnul.

„Hele nespi. Mel má všechno naplánovaný a řekla mi, že tě nemám nechat jí to překazit."

„Já to nedělám schválně. Já jsem prostě unavený."

„Tak já jí zavolám. Ona tě vzbudí." Zamával jsem před ním mobilem.

„Klidně." V podstatě jsem si vůbec neuvědomoval, co říká.

„Jak chceš..." vytočil jsem ji a čekal, až to vezme. „Halo? Mel? Ahoj. Hele mám tu urgentní případ. Náš pan spáč dělá problémy. Opravdu? Díky."

„Heh?" Natočil jsem hlavu na stranu, ale nezvedal ji.

„Zavolal jsem Mel, jak sis přál." Odhodil jsem mobil a posadil se.

„Hmm..." Na stole jsem pomalu, ale jistě, šel do limbu.

Ozval se zvonek u dveří. Přesně na čas. „Ahoj Mel." Objal jsem ji a pustil dovnitř. „Je v kuchyni."

Vůbec jsem neměl šajna, co se děje.

„A hele. Je den svatby, všechno naplánované podle mého plánu a náš pan ženich se tu povaluje po stole. Jak si to představuješ?" Vylila jsem na něj svou kávu a založila ruce na hrudi.