Kapka naděje {Yaoi} - Dokončeno

50. kapitola

Kdybyste nepochopili, tak kurzívou v textu je psaná Aimi. 

Zrovna jsem byl v kuchyni, když Yato přišel domů.

„Sonia, jako ta psycholožka, není až tak špatná." Řekl jsem už mezi dveřmi.

„Se nediv, když studovala psychologii."

„Nojo, ale někteří psychouši jsou divný."

Jenom jsem zakroutil hlavou a všímal si nádobí.

„Nooo...nekruť hlavou, princezno." Přišel jsem k němu.

Objal mě ze zadu a položil si hlavu na rameno. „Nedýchej mi tak moc na krk. Šimrá to."

„Chichi." Ani mě nenapadlo přestat.

Stiskl mě pevněji a hlavu posunul, co nejblíže ke krku. „Víš, že jsi někdy fakt nesnesitelný?"

„Já vím." Má smůlu, tohle mě totiž baví.

„Vlastně...chtěl jsem s tebou něco probrat."

„Ano? A co?"

„Víš...zatímco jsi byl pryč, tak jsem si povídal s Aimi...no a..."

„A?" Tak už to vyklop.

„...ona by chtěla zvířátko." Podíval jsem se na něj.

„Jako jaký?" Tak ale, proč by ne.

„Asi psa?"

„Pro mě za mě."

„Fakt? A je ti úplně fuk jakého?"

„Hlavně, aby se líbil jí."

„Tak to je skvělá zpráva."

„Jsi si snad nemyslel, že bych byl proti."

„Nooo..." Nahodil jsem výraz, co říkal: nemluvil tu někdo? A podíval se pryč.

„Heeej." Urazil jsem se.

Zasmál jsem se. „Jasně, že ne."

„Nee, už jsi to pokazil." Odvrátil jsem hlavu.

„Ale no tak. Nepoznáš srandu?" Pocákal jsem ho troškou vody.

„Ne nepoznám."

Uculil jsem se. „V lednici máš oběd, tak se najez." Dal jsem mu pusu a vyprostil se z jeho sevření.

Povzdechl jsem si a došel pro jídlo.

„A nevzdychej pořád. Jsi v tom nejlepším věku." Ušklíbl jsem se a šel Aimi říct tu novinu.

Jen jsem se zasmál. To si snad vážně dělá srandu.

„Tatiii!Tati! Tati! Tati! Opravdu můžu mít pejska? Neutahuješ si ze mě? Je to pravda?"

„Ovšem, že je to pravda." Tak ne jen Ryuu, ale už i Aimi se diví, že s tím nemám problém.

„Aimi...říkal jsem ti, ať neběháš dolů po schodech." Jak to, že má tolik energie?

„No jooo mami." odfrkla jsem si.

Jen jsem se na Ryuua překvapeně podíval.

Povzdechl jsem si. „Na co tak koukáš."

„Jsem nečekal, že umí takto odfrkovat."

„Zajímalo by mě, od koho to odkoukala." Přitrouble jsem se podíval na Yata.

„Nooo ode mě rozhodně ne." Eee ups.

Klekl jsem si. „Tak kdy by sis pro něj chtěla zajet?"

„Hned!"

Podíval jsem se na Yata. Nevypadá, že by mu to vadilo. „No dobře, ale nejdřív musíme koupit potřebné věci."

Aimi nadšeně vypískla.

„Tak pojď. Pomůžu ti se obléct."

Doběhla za ním. „Mám se také účastnit?"

„Hloupější otázku nemáš?"

„Eeeee ne?"

Už jsme na něj s Aimi čekali u dveří.

Vzal jsem si boty a šel s nimi.

Nasedli jsme do auta a za dvacet minut jsme byli v útulku.

Dorazili jsme na místo a Aimi vyběhla ven.

„Aimi, počkej. Ať se neztratíš."

„Neboj, ona se neztratí."

„Ale..." Podíval jsem se na něj a pak si povzdechl.

„Proč ten povzdech?" Povytáhl jsem obočí. Pf, a pak že já furt povzdechuju.

„Ale nic...asi jsem moc starostlivý."

„Joo to rozhodně jo." Ups...tak, a teď mě zabije.

„Asi máš pravdu."

„Tak pojď už. Čeká na nás."

Šli jsme dovnitř.

Byla tam spousta psů. Tyyyyjo.

„To bude těžký výběr."

„Však ona si vybere." Toho se nebojím.

„Řekl bych, že už si vybrala."

Stála tam u nějakého psa. Šli jsme se podívat.

„Tak co Aimi, líbí se ti tenhle?"

„Jooo toho chci." Zářila jsem jako sluníčko."

„Je nádherný." Byl to černohnědý kříženec s bílou hrudí a skvrnou na čumáčku ve tvaru srdíčka.

„Koukám, že Aimi má vybírání po mně."

Podíval jsem se na něj nechápavě. To bylo myšleno na mě?

„Joo chápeš to dobře." Zasmál jsem se.

Zčervenal jsem. „Musíš mě pořád ztrapňovat?" Šťouchl jsem ho loktem.

„Já že tě ztrapňuju? Ani trošku."

„Pf..." Obrátil jsem se a zašel za slečnou, aby nám otevřela klec.

„Ti dám odfrkovat." To si odskáče.

Slečna se nás zeptala, jestli máme vybrané jméno a já se podíval na Aimi. „Jaké mu dáme jméno?"

To jsem zvědav, co vymyslí.

„Hmmmmmmm...Jackie!" Vypískla jsem.

„To není špatný."

„Mně se také líbí."

Během chvíle jsme měli vše vyřešené včetně nákupu a jeli jsme domů.