Kapka naděje {Yaoi} - Dokončeno

Kapitola 58

Vzbudil jsem se v noci. Ani nevím proč. Ryuu pořád spal, a tak jsem se opatrně zvedl a šel dolů. Rozhodl jsem se, že si sednu do místnosti s knihami. Dobře se tam přemýšlí. Udělal jsem tak. Seděl jsem v křesle a uvažoval.
Jeho uvažování:  Za celou tu dobu se toho strašně moc událo. Obdivuju Ryuua, že se mnou vůbec vydrží. Jsem přeci neskutečně paličatej egoista. Ani mu neumím pořádně projevit city, které k němu mám. Doufám, že Aimi nebude stejná jako já. Ryuu toho o mně ví hodně, ale zdaleka ne všechno. Myslím, že je to tak lepší. Pamatuju si každičkou hádku, co jsme mezi sebou měli. Téměř všechny byly úplně zbytečné. On se vždy snažil, aby mi ukázal, že jemu můžu říct úplně všechno a nikdy mě neodsoudí. A já hlupák tomu prostě nebyl schopen uvěřit.
Jak jsem přemýšlel, bylo mi víc a víc úzko. ,,Tak co už." Došel jsem si pro plátno a barvy a začal malovat. U toho jsem si pobrukoval mě tak známou melodii.

Něco se vedle mě hýbalo a pak trochu zakoplo na schodech. Otevřel jsem oči. ,,Yato ty zas ponocuješ." Já ho zabiju. Měl by spát. Chvíli jsem přemýšlel jestli půjdu nebo ne. Nakonec jsem se zvedl a šel za ním. Uviděl jsem ho v knihovně, jak sedí, v ruce má plátno a maluje. Takhle jsem ho ještě nikdy neviděl.

Nějakou chvíli jsem prostě jen tvořil než jsem se otočil na dveře. ,,Ryuu? Co tady děláš?" Nechtěl jsem, aby me takhle viděl. Nevím proč.

,,Pozoruju tě. Krásně maluješ." Uculil jsem se. To, jak vyjeveně se na mě díval bylo kouzelný.

,,He... díky. Dodělám to potom, stejně to teď musí schnout." Odložil jsem věci a šel k němu.

,,Kampak jdeš?" Trochu provokativně jsem na něj pohlédl.

Podívat se na Aimi. Nevěřím, že pořád ještě spí.

,,Běž, počkám tady na tebe." A přichystám ti malý překvapení.

,,Keeeej." Otevřel jsem dveře od Aimina pokoje. Koukala na mě. ,, Měla bys ještě spinkat princezno." Přešel jsem k ní.

Aimi: ,, Nepůjde mi usnout."

,, Chceš snad říct pohádku?" Sedl jsem si vedle ní na postel.

Aimi: ,,Mohl bys." Lehla jsem si a poslouchala.

Povzdechl jsem si a začal z fleku vyprávět pohádku, kterou jsem si vymyslel. Ne nedávalo to moc smysl, ale každopádně to zabralo a Aimi usnula. Zvedl jsem se a vrátil se zpátky za druhou princeznou.

Nevím proč, ale chtěl jsem po něm vylít vodu. Nalil jsem ji do hrnce a čekal na něj.

Přišel jsem do obýváku a hned jak jsem věděl, tak mě někdo celýho zmáčel. ,, Děláš si prdel?!"

Chytil jsem záchvat smíchu, jak na mě vražedně civěl a ještě byl celý mokrý. Rychle se hnul a chytil mě k sobě. Vyjekl jsem.

,,No copak?" Řekl jsem svůdně. Vypadal dost zaskočeně.

Víc jsem se na něj podíval. Z jeho černých vlasů mu kapala voda, promočené tričko se mu přitisklo na tělo tak, že odhalovalo svalnaté tělo, jeho oči mě probodávaly. Ach bože, jak může být tak sexy. ,,Um...n-nic."

Líbilo se mi, jak koukal s pootevřenou pusou. Neměl co říct. ,, Opravdu? Vypadáš celkem rozhozeně."

,,J-já nejsem rozho-rozhozený." No fajn, to ho asi nepřesvědčilo. 

,,Jen řekni, co máš na srdíčku, princezno."

Chvíli jsem přemýšlel. A pak jsem bezmyšlenkovitě vyhrkl. ,,Jsi strašně sexy."

,,Uch... povídej dál, řekni mi něco hezkého." Chtěl jsem, aby takhle mluvil, bylo to dokonalý.

,, Vážně? Dit..." Zčervenal jsem trošku.

,, Prosím. Líbí se mi to." Dodal jsem potichu.

Řekl to tak úžasně. Nahodil jsem ten nejsextičtější /ano fakt jsem si to teď vymyslela/ tón hlasu a výraz, jakej jsem uměl.

Už jen ten výraz...fakt jsem zvědavý.

,,Jsi tak strašně sexy. To tvoje dokonalý tělo, tvůj hrudník pohybující se v rytmu nádechů, strašně tě miluju. Nejraději bych se tě pořád dotýkal, každé místo na kterém se mě dotkneš mi hoří, už jen tvůj pohled těma krásnýma černýma očima. Jsem jen tvůj, tělem i duší..."

Skoro jsem si myslel, že sním. Ach bože. On je tak dokonalý. Nechci, aby přestal, potřebuju víc. Nahnul jsem se k jeho uchu.
,, Pokračuj, prosím."

Mohl bych zkusit větší kalibr, co to s ním asi udělá. ,,Chci, aby ses mě dotýkal, všude. Tvé nezbedné prsty na mém těle. Miluju, když mě vzrušuješ, když mě svlékáš, když je tvé tělo tak blízko mého, až se dotýkají. Zbožňuju ten pocit být v tvé moci, když si mě celého bereš bez soucitu až myslím, že mi z těla vyletí duše. Ach pane... toužím po tobě dnem i nocí..." To poslední jsem mu šeptl do ucha.

Skoro se mi z něj podlamovala kolena, kdyby tak věděl, co to se mnou dělá. Jak řekl to slovo... nikdy před tim jsem ho od něj neslyšel. Udělalo to divy. ,,Ryuu...sakra."

Cítil jsem, jak se jemně napnul. Ups...asi jsem ho trochu vzrušil. Políbil jsem ho a rukou mu zajel do vlasů a jemně za ně zatahal.

Miluju, když mi sahá na vlasy. Polibek jsem prohloubil.

Odpojili jsme se. Podíval jsem se mu do očí. Jsou opravdu nádherné.

Byl jsem kurva mimo z něj. Co to se mnou děláš, Ryuu. V tu chvíli jsem uslyšel tichý hlásek. ,,Copak tu děláte? Můžu taky?"

A sakryš...Aimi. ,,Tooo asi nemůžeš." Yato mě pustil. ,, Pojď udělám ti snídani." Stoupl jsem si tak, aby si ničeho nemohla všimnout.

,,Já si jdu..he...pomoct." rychle jsem odběhl pryč. V ložnici jsem se zavřel. ,, Tyvole Ryuu...tohle už mi nedělej. Kdyby nepřišla tak bych tě na místě přehnul o ten stůl."