Kapka naděje {Yaoi} - Dokončeno

49. kapitola

Uběhl asi měsíc plný slz, smutných nálad, pocitů méněcennosti atd., ale  musím říct, že je mi kapánek lépe.

Vypadal lépe, ale vím, že to ještě není ono.

Jsem trochu uzavřený do sebe. Ovšem jsem překvapen, že oproti tomu, co se stalo, jsem na tom teď relativně dobře. Vlastně, od té doby, co jsem zase s rodinou, je to jiné. Mít kolem sebe lidi, které milujete. Taky k nám často chodí hlavně Mel, Asui a Takano. Uvědomil jsem si, co pro mě znamenají a to, že už jenom čas strávený s nimi, vyléčí všechno. Vím, že pořád ještě úplně nejsem ten egoistický blbec, ale to se vrátí, vím to. Ryuu se o mě hodně stará, ani Aimi nezahálí. Začal jsem ji učit na klavír, což mě více než baví. Už i nějakou tu práci v gangu zase dělám. Nemyslím si, že je potřeba, abych někomu vykládal, co se tam stalo. Nepotřebuji to. Stejně to nic nezmění, akorát to Ryuua takříkajíc bude žrát, a to nechci.

„Yato? Děje se něco?" Vůbec mě nevnímal.

„He? Joo v pohodě." Zrovna vařil oběd.

„Dneska by měl přijít Asui."Oznámil jsem mu.

„Jo, vždyť tu je stejně jako doma." Pokrčil jsem rameny.

Zazvonil zvonek. „Jdu tam."

Asui: „Tak jsem doma." Zasmál jsem se.

„Pojď dál prosimtě."

„Ahoj Asui." Vlastně ani nevím, co udělal s Amem.

„Ahoj. Doufám, že je tu něco k jídlu."

Jak nečekaná otázka. Tudíž Asui zůstal na oběd a potom zase odešel. Achjo, to je celý on.

Hodně jsem tu dobu přemýšlel a uvědomil jsem si zajímavou věc. Správně bych asi měl být z toho, co se stalo, úplně v prdeli. Ale došlo mi, že bych tím stejně nic nevyřešil. Stejně to prostě nevrátím, nesmažu to. Můžu dělat, že to nikdy nebylo, ale to je tak všechno. Kdybych dovolil, aby mě to doslova zničilo, akorát bych tak ubližoval dalším lidem a udělal radost Amemu. A to mě ani nehne. Jsem sakra vděčný, že jsem byl vždycky takový trochu namachrovaný a mé ego dosahovalo takových rozměrů. Vrátí se to, zvládnu to. Mám přeci úžasného manžela, dceru, která si zaslouží to nejlepší na světě. Mám skvělé přátele, kteří ve mě věří. A mimochodem mám super ex přítelkyni, která se dokonce dokáže postarat, když je to potřeba. Tak proč bych se měl topit v depresích a marnit čas, kterého je tak málo. Tohle všechno mohu ztratit během jedné vteřiny, jednoho hloupého slova, jednoho neopatrného jednání. Poznal jsem, jak jednoduché to je. Na jednu stranu bych měl být Amemu vděčný, ukázal mi, že nic není stálé a už vůbec ne jisté. Proto si lidé musejí vážit toho, co mají. Teď už to vím a nedovolím, aby kdokoliv zničil to, co mám, v co věřím a to, jaký jsem. Neříkám, ne vždy jsem měl v životě štěstí, ale o to víc ho mám teď. Kašlu na to, co si kdo myslí, na to, co bych údajně měl dělat. 

                                                                         KONEC

Neee, bože dělám si srandu, tenhle příběh zdaleka nekončí. Asi jste tohle úplně nečekali, ale já si myslím, že takto to je správně. A jak už jsem zmínila, příběh zdaleka nekončí, tudíž se můžete těšit na kapitoly i nadále. 

Hezký den vaše Annie. :3