Kapka naděje {Yaoi} - Dokončeno

SPECIÁL

Tak po delší době další kapitola. Je to dvoudílný speciál, ve kterém se i dozvíte pár dalších informací o našich hrdinech. Přejeme krásné počtení.  

Naše první společné Vánoce...upřímně vůbec nevím, jak to bude probíhat.

Naše první Vánoce. Moc se těším, ale nejhorší je vybírání dárků. Hlavně pro něj.

A vůbec nevím, co bych mu dal...tak snad mě něco napadne.

„Tak pojedem pro ten stromek?" Ozval se Yato. „Stromek?"

Zeptal jsem se jestli teda jedem pro strom. „A co asi budeš zdobit...gauč v obýváku?"

„Ehm...ne...asi ne." To je trapas.

„A uvolni se trochu. Moc to prožíváš." Přece nemůžu přiznat, že jsem byť jen trochu nervózní.

„Na mém místě bys to taky prožíval."

„Já? Já nikdy." Ne vůůůbec.

„Hm. To vidím." Drsňák.

„Myslíš, že mě urazíš? Pfff." Odfrkl jsem si a obrátil oči v sloup.

„O to se ani nesnažím." Šli jsme ke dveřím a obuli se.

„Stejně by to bylo marný." Vlezli jsme do auta.

Jeli jsme tak dvacet minut. „A kam, že to jedeme?"

„Asi do nejlepšího krámku se stromky?" Že by?

„Tak se omlouvám no." Ironie. „Já jen..."

„No? Co ty jen." Jeeežiš, co ho zas bere.

„Já jen, že to budou moje první opravdový Vánoce..."

„Aha...tak si to pořádně užijem." Šibalsky jsem se na něj usmál.

„Úchyle." Proč na to musí myslet i o Vánocích.

„No dovol." Řekl jsem uraženým tónem.

„Dovolím." Uchechtl jsem se a vyplázl jazyk.

„To je dobře perverzáku." Vyplázl jsem na oplátku taky.

„Na tebe nemám ty úchyle. A kdy už tam budeme?"

„Na mě nemá nikdo a nic. Za pár minut."

„Hm." Nudím se. Už chci ven a jít dál od toho perverzáka.

„Co je sakra." Já se z něj zblázním.

„Už chci ven." Je tu nuda.

„Jeeeežiš si horší než ženská." Zahnul jsem na parkoviště, jestli se to tak dalo nazvat.

Jen jsem nafoukl tváře a vyšel ven. „Aby ses nezbláznil."

„Z tebe se zaručeně zblázním." Snad ho to neurazilo.

Ignoroval jsem ho a vyšel vpřed. „Je to na druhou stranu Einsteine." Vzal moji ruku a táhl mě.

Achjo ani neví, kam jít. Čapl jsem ho a šel s ním směr stromky. „A nebuď nervní."

„Nejsem nervní." Nejsem. Ne?

„Jsi...to vidím. Jsem kretén, ale slepej ne."

Jen jsem se uchechtl. Kretén je, ale perverzní.

„Čemu se tlemíš?" Zady přeci není nic k smíchu.

„Ale nic." Přitulil jsem se k němu. „Jsem jenom rád."