Spoutáni okovy - Horác x Will || Stig x Hal

Epilog

Už bylo léto a Volavkám končila doba pobytu v Araluenu. Ještě týden před odplutím se však vydali na návštěvu k Vik a rovnou vyzvednout Edvina, který od připlutí trávil čas se svou nově nalezenou sestrou. Ta ho učila kyusho a pár technik vrhání jehlic a pár dalších věcí, které někteří viděli úplně poprvé. Ale shodli se na tom, že radši už nebudou moc ujídat, protože teď to bude nebezpečné ještě víc.

Chvíli sice skupince trvalo, než se prodrali lesem, ale díky Willovi a Gilanovi se neztratili.

,,Platí potom teda ta návštěva Hallasholmu?" přeptal se už zase Gilan.

,,Ano. Edvin má mít rovnou i narozeniny, tak aspoň bude mít překvapení. A aspoň se konečně dořeší ta smlouva či co," kývl Hal.

,,Dobře. Počítejte s námi. Až odplujete, řekneme to i Vik. Aspoň se podívá domů."

,,Á, už vás čekáme! Vítejte u mě doma!" rozpřáhla ruce Vik a s každý se objala. Přitom se přeptala těch co byli zranění, zda se to už zahojilo a vždy spokojeně kývla nad výsledkem.

,,Tak už pojďte! Edvin zrovna chystá vzadu za domem kávu."

Dům byl jednoduchý a kolem něj vedla terasa. Všude kolem něj se rozprostírala mýtinka ohraničená lesem. Vpravo viděli v dálce kůly a terče a když postoupili za dům, spatřili ne zrovna malou zahrádku a ohniště, u kterého se skutečně nacházel Edvin. I ten se přivítal s nově příchozími a všichni pak společně usedli do trávy a dlouho se bavili.

Až pak večer se uložili ke spánku. Vik měla poměrně prostorné obydlí, a tak se tam všichni vešli. Párkrát sice napomenula dvojčata nebo Jespera (kterému se k lítosti některých už skoro zahojí kotník), aby nechodili do těch dveří, které schválně zamkla, protože tam má studijní materiál. Což později vyložila jako pár lidských orgánů, všemožné směsi a podobně a rázem bylo po zájmu.

Předtím byli dva z nich spoutáni kovovými okovy a dva okovy strachu. Teď však byli spoutáni okovy lásky a ty rozhodně nebyly tak tvrdé...

Nadešel konec jejich dobrodružství a nikomu se později nechtělo loučit. Nikoho z nich však tehdy nenapadlo, co všechno ještě zažijí...