Spoutáni okovy - Horác x Will || Stig x Hal

11. V zajetí

Will

Tma. První věc, kterou nyní vždy vidím, když otevřu oči.

Ze začátku nás hrubě budili, ale zvykl jsem si vstávat trochu dřív. Každá minuta spánku zde má nevyčíslitelnou hodnotu, ale nestojím o zdevastovaná záda.

Pomalu si na tento stereotyp začínám zvykat. A vlastně i ostatní. Ráno vstát. Přijdou otrokáři. Tvrdá práce. Trochu jídla, ale jen tak, abychom nepadali a mohli výkonně pracovat. Další tvrdá práce a pak konečně odpočinek v cele. A samozřejmě trest za sebemenší chybu. Takže prakticky každý den.

Tělo mám rozbolavěné a každý pohyb bolí. Jsem celý špinavý a všemožně odřený a na zádech rány po biči.

Matně si vzpomenu na Vik. Prakticky okamžitě se vytasila s plánem a také ho uskutečnila. S Halem jsme jí trochu pomohli se dostat ven. S sebou vzala chlapce a vím, že se chtěla pokusit vzít i naše zabavené věci. Nevím, zda se jí to povedlo. Nicméně díky tomuto nám svitla naděje, i když jsme pak byli s Halem zbiti za pomoc.

Slyším kroky. To jdou zase pro nás. Už je to tu zas. Raději se už zvedám. Neuposlechnutí se rovná kopanci do břicha či žeber nebo biči. Se zatnutými zuby se postavím na nohy. Nemůžu být narovnaný kvůli řetězům.

Jako vždy se rozletí dveře a oni zase vejdou. Další náročný den. Jak dlouho tu vůbec jsme? Na to mi odpověď nikdo nedá a já to radši nechám být.

Odemknou naši celu a odpoutají okovy od stěny. Stále však máme spoutané ruce a nohy.

Vyženou nás ven.

Se zatnutými zuby pokračuji. Myslím na všechny své přátele. Myšlenky na ně mi dodávají sílu. Se zaražením si uvědomím, že nejčastěji je v mé mysli Horác. Než to stačím však víc rozebrat, ucítím na svých zádech bolest- nyní už známou- po ráně bičem.

Hned se zařadím zpět do hloučku.

,,Jako my jsme závislí na kávě, tak oni jsou závislí na násilí," nenápadně se ke mě naklonil Hal.

Zacukaly mi koutky. No jo, káva. Tu už jsem neměl dlouho a rozhodně by bodla.

,,Nesyp sůl do rány. Snažím se na ni nemyslet," odpovím mu.

Hal se na mě otočí a oba si vyměníme úsměvy. Když se však obrací, vrazí do jednoho otrokáře.

,,Co to děláš, ty idiote?!" zařval ten otrokář a sekl po Halovi saxonským nožem. Hal na poslední chvíli uhnul, ale i tak má ránu na levé tváři. Hned sklopil hlavu a ustoupil. Nenápadně však stále sledoval útočníka pro případ, že by chtěl ještě něco udělat. Ale ten nic neudělal. Jen se ušklíbl a schoval nůž.

,,A teď jen doufat, že se to Vik podaří," zadoufal Hal, zatímco si utíral krev z tváře.

Ano. Snad. Naše veškerá naděje nyní visí jen na ní. Mlhavě si pamatuji na to, co řekla před odchodem: ,,Volavka bude určitě za námi. Zkusím je najít a spojit se s nimi. Společnými silami vás odsud dostanem. A pokud je nenajdu, osvobodím vás sama. Slibuji. Vy hlavně vydržte a nenechte je, aby vás zlomili."

Na Volavce byl i Horác, vzpomněl jsem si. Snad se s ním uvidím...

Aspoň ještě jednou naposled...