Spoutáni okovy - Horác x Will || Stig x Hal

22. Cesta zase tam

Lydie:

Bylo docela fajn být zase na lodi. Čtvercová plachta byla napnutá pod příznivým větrem a moře se pod námi lehce vlnilo. Žádné větší vlny nebyly v dohledu a celkově by se dalo říct, že to je klidné ráno.

Vězeň u stěžně ani nemukl a posádka byla v poměrně dobré náladě. Sice lehce napjaté, ale to nebylo nic nezvyklého.

Nechápejte mě špatně. Pevninu mám radši než moře, ale stát na přídi v lehkém vánku a sledovat dění na palubě a moře okolo mělo taky něco do sebe.

Znovu jsem se ohlédla.

,,Už vidím přístav!" informovala jsem kormidelníka.

Zrovna kormidloval Stig, protože Edvin cosi probíral s Vik.

Bylo zvláštní, že najednou vypadá takhle, ale všichni jsme teď vypadali malinko jinak. Jen Vik asi nejvíc.

Náhle se ozvalo plesknutí. Všichni jsme se otočili za oním zvukem. Edvin se držel za tvář a Vik měla stále ještě napřaženou ruku.

,,Proč mi mlátíš Edvina?" ozval se okamžitě Ingvar.

,,Vážně to vypadalo jako facka?" zeptala se Vik.

,,Jak vypadalo? Vždyť se drží za tvář!" namítl Jesper.

Tento nečekaný zvrat rozhovořil celou posádku.

Edvin s Vik si plácli a začali se smát.

,,Myslím, že už není třeba trénovat," smál se Edvin. Ingvar k němu přistoupil a natočil mu obličej k sobě.

,,V pořádku?" zeptal se starostlivě.

,,V naprostém. Dávali jsme s Vik dohromady část plánu. Jen jsme to hráli. To plesknutí jsem byl já. Vik jen dělala, že mi jednu vrazila. Ve skutečnosti byla její ruka v dostatečné vzdálenosti od mé tváře a já jen tlesknul a přiložil se ruku k tváři," vysvětlil kuchař honem dřív, než to mělo jiné ohlasy.

,,Běžte hrát divadlo, vy dva," zabručel Gilan a opřel se zpět o Seletina.

,,Taky že půjdeme. A někteří v něm budete hrát taky," řekla Vik. Pořád si nemůžu zvyknout, že má černé vlasy a cosi, co vypadá jako zdobený župan. Všichni mají na sobě jednodušší verze a podobné dřevěné sandály, které jsme opatřili kůži ze spod, aby nedělaly tolik rámusu. Je zajímavé, jak se v tom naprostá většina pořád vrtí a upravuje si to. Vik tomu říká kimono, ale já zůstanu u županu. Což naprostá většina z nás.

Ten pro Edvina se musel malinko zmenšit. Vik vzala malou velikost, ale zase nemohla vzít dětskou, takže se potom pustila spolu s Edvinem do šití. Podobně to dopadlo i u Ingvara, jenom obráceně. Společnými silami (nebo spíš nitěmi) se jim povedlo ,,župan" prodloužit a skoro nebylo poznat, kde se nacházel spoj.

Oba teď vypadali jako vždycky v klidu. Klidně rozmlouvali s Vik a vypadali docela uvolněně. Horác se nejspíš už s kimonem setkal. Věděl dokonce, jak ho obléct. Stig se občas zavrtěl a poupravil, ale jinak byl docela v klidu. Gilan se ani počítat nedá, protože skoro pořád něco dělá, ale Seletin se postaral o to, aby neběhal po celé palubě. Stefan se opíral vedle Jese o zábradlí a snažil se ho udržet nějakým zázrakem v klidu. Což se mu zatím záhadně dařilo. Dvojčata se vesele hádala o tom, že to druhé má lepší župan. (Vik tuto hádku brzo rozsekla tím, že obě oblečení byla ušita ze stejné látky a speciálně udělaná pro idioty jako jsou oni a dvojčata se tedy ještě veseleji začala hádat o tom, kdo je ještě větší idiot (volím oba dva. Nevím jak ostatní.).)

Znovu jsem pohlédla na Thorna. Bylo neskutečně vtipné sledovat ho, jak se snaží neroztrhnout to a nenadělat z toho síť.

,,Co to dělá?" ukázal Sebastian zrovna na Thorna.

,,Vytváří síť," povedlo se mi říct s kamennou tváří.

,,A proč? Co do ní bude chytat?"

,,Jiné smradlavé námořníky, kteří by se mu pokusili převzít titul."

,,O to by se pokusil jen blázen a vrah," namítl Horác.

,,Proč vrah?" chtěl vědět Stig.

,,Protože ještě trochu smradu navíc a všichni kolem by padli," zazubil se nevinně.

,,Tak to máte štěstí, že nejsem špinavý a že to jsem já," prohlásil Thorn. Nad tím někteří jen pozvedli obočí, ale po pár vyměněných pohledech radši nikdo nic neřekl. Navíc jsme se už blížili k přístavu.

,,Tak fajn. Ptám se naposled: všichni ví, co mají dělat?" zeptala se Vik. Odpovědí jí bylo kývnutí od každého.

,,Snad tedy to dopadne a nyní vzhůru do jámy lvové. A nechci slyšet, proč zrovna lvové," pohlédla na dvojčata. Ti dva hned zavřeli pusy. Bylo víc než jasné, co chtěli říct...

***

Pohlédla jsem z okna. Skupinka, která měla sehrát divadlo už vyrazila před chvílí a nám ostatním nezbývá než čekat a doufat.

Znovu jsem se rozhlédla po pokoji. Pronajali jsme si nějaký dražší dům s plno pokoji. Každý byl sice s někým ve dvojici, ale to nikomu nevadilo. Stejně zde nejspíš ani nebudeme přespávat. Právě seděl zbytek posádky tak různě po společenské místnosti, či jak to mám nazvat. Někteří ve velkých křeslech, další na koberci a já na okně. Celý pokoj byl zařízený docela útulně. Byl poměrně velký a dobře osvětlený velkými okny a svícny rozmístěnými po stěnách a nábytku. Celý pokoj vyřazoval příjemnou atmosféru a jakoby neseděl k naší náladě. Dnes už šlo do tuhého. I když pokoj hrál barvami, nezvedlo nám to moc náladu. Většina byla zamlklá. Jen dvojčata si cosi tiše špitala a Stefan si cosi potichu pobrukoval.

Nemělo smysl snažit se zvednout všem náladu. Sama jsem napjatá. Nejraději bych vyskočila na nohy a utíkala se podívat, jak na tom jsou. Možná by mě neviděli, ale nebudu riskovat. Tohle napětí je přirozené a musím ho potlačit. Nezbývá než věřit, že vše dopadne dobře. A pak ještě ten zbytek plánu večer...

Nahlas jsem si povzdechla.

,,Co myslíte, jak na tom jsou?" vyslovil Ingvar otázku, která trápila všechny přítomné.

,,V tuto chvíli by už mohli dojít k tomu domu. Samozřejmě nemáme jak to zjistit, ale pokud je nic nezdrželo, tak by tam už mohli být," pokrčil rameny Seletin.

,,Jesper se mezitím tak desetkrát zeptal, kdy už tam budou," nadhodil Stefan s lehkým úsměvem.

Na to že je náš hlavní imitátor a herec, nepodává moc dobrý výkon ve skrývání něčeho... Ale aspoň toho máme víc, o čem můžeme mluvit v shiperském kroužku. Tuhle se k nám přidal dokonce i Seletin, do kterého bych to rozhodně neřekla, ale tak to většinou bývá...

Lehce jsem pozvedla koutky a opět pohlédla ven. Ještě mají dost času, ale už teď jsme všichni neklidní...

Vydrž, Hale. A i ty, Wille, i když tě skoro neznáme. Vydržte oba. Už jsme blízko.

(Ano, je tam čtvercová plachta. Vše bude vysvětleno časem... :)
PS.: Málem mi spadla čelist až na zem, když jsem zjistila, že už je 24.... Z neznámého důvodu mám pořád minulý pátek... 😅)