14. Motýli

94 4 5
                                    

Edvin

Tváře mi rudě hořely i přesto, že jsem se to snažil skrýt.

Vážně je to tak očividné?

Tak dlouho jsem se to snažil skrýt a teď mě odhalí během pár dní má sestra. Vlastně se ani nedivím. Jsme si vážně podobní. I když informace, že mám sestru mě poměrně zarazila, ale vůbec mi to nevadí. Jsem i celkem rád.

Tak mě napadá... Možná právě moje snaha utajit to mě prozradila...

Ze začátku jsem si nechtěl své city přiznat a byl jsem hodně zmatený, ale jak šel čas, uvědomil jsem si vše. Zkoušel jsem být chladnokrevný, ale to mi nešlo a mou snahu nakonec úplně ukončila doba, kdy byl Ingvar trefen šípem. Pamatuji si doteď, jak hrozně mi tehdy bylo. Chtěl jsem mu pomoct, ale nevěděl jsem jak. Navíc v tu dobu jsem si i přiznal, co k němu cítím.

,,Edvine? Vše v pořádku?" zeptal se mě Ingvar.

Proč je to takové zlatíčko?

,,Ano, promiň. Jen jsem se zamyslel."

,,To je nebezpečná činnost," ozvalo se hned u mého ucha a taky někde za Ingvarem. Vik a Gilan. Co jsem mohl čekat...

,,U Edvina ne," hájil mě Ingvar.

Awww.

,,Je to nebezpečné u každého," nedala se Vik.

,,Můžu tě zmáčknout ještě víc,"pohrozil Ingvar s úsměvem na rtech.

,,Ale pak umačkáš i Edvina a to přece nechceš."

,,Má dvě ruce," připomněl jsem jí.

,,Možná, ale obě jsou jen pro tebe," otočila se na mě.

Super. Díky. Zase začínám rudnout.

,,Ale huš," řekl jsem nakonec.

,,Nerad vám ruším vaše rodinné setkání a zásnuby, ale měli bychom se pomalu chystat ke spánku," přerušil nás Stig.

To už je tak pozdě...?

,,Stefan a Jesper mají první hlídku."

,,A hlídku od slova hlídat a žádné kraviny jako posledně," varoval je Thorn a já se snažil na nic nemyslet.

***
,,Edvine, vstávej. Máš hlídku," probudila mě Vik. ,,Ingvar sice říkal, že bude hlídat sám a ať se prospíš... Ale..."

,,Dobře, díky. Běž spát."

Odešla ke své přikrývce a já se vyhrabal z té mé.

Kousek vedle seděl Ingvar a já si k němu přisedl.

Ještě štěstí že je noc a nevidí můj ruměnec.

,,Děje se něco?" zeptal se mě náhle a já se lekl.

,,Ne. Vše v pořádku."

,,Co říkáš na svou sestru?"

,,Je fajn. Dobře se s ní povídá a navíc to je taky knihomol."

,,Hlavní kritérium?" usmál se a mé srdce na chvilku vynechalo.

,,Úplně ne, ale o knihách se dobře baví. Taky samozřejmě záleží na tom, kdo to je," řekl jsem honem.

,,A co shipuje?" Kdybych zrovna pil, asi bych se udusil.

,,Jak...? Co...? Kdy...?" podařilo se mi vykoktat.

,,Slyšel jsem vás," zasmál se tiše.

Teď mám tmavší odstín než červené víno.

Radši jsem schoval obličej do dlaní.

,,Nikomu to, prosím, neříkej."

,,Neboj. U mě to je jako v trezoru, do kterého se ani Jesper nedostane."

,,Díky."

Náhle jsem cítil, jak mě objal kolem pasu. Ztuhl jsem.

Moment... Opravdu...? Vždyť to nemůže být realita...!?

,,Promiň, já..." odtáhl se když cítil, jak jsem ztuhl.

,,To není tak, já jen... Nečekal jsem to. Promiň."

,,Zdá se mi to a nebo jsi opravdu rudý?" zeptal se na otázku, kterou jsem doufal, že se nezeptá.

,,Um- ne?"

Zasmál se a přitáhl si mě opět do objetí. Tentokrát jsem mu je oplatil.

Chvilku jsme tam tak seděli a já neustále přemýšlel, zda to je sen nebo realita.

Náhle se malinko odtáhl, ale stále mě držel jednou rukou a tou druhou mi zvedl opatrně hlavu.


























Naše rty se spojily.



















Zprvu jsem byl zaražený, ale pak jsem mu polibek opětoval.

Seděli jsme tam tak, rty spojené, a v mém břiše létalo hejno motýlů.

Jestli tohle není nejlepší noc mého života, tak už vážně nevím.

Spoutáni okovy - Horác x Will || Stig x HalWhere stories live. Discover now