Spoutáni okovy - Horác x Will || Stig x Hal

30. Willace

Horác

Tak konečně doma. Nic proti moři, ale pevná půda je přeci jen lepší. A to o dost.

Will už vypadá mnohem lépe. Zase se mu vrátil jeho neustálý úsměv a pohyb se taky zlepšil. Soudě podle toho, že se ke mně tuhle zase připlížil a vylekal mě k smrti. No... Aspoň že se on bavil. To že jsem ho potom málem zabil je vedlejší.  (Jen lechtáním. Přísahám.)

Hned po připlutí jsme museli čelit Haltovým poznámkám a Crowleyho optimismu, ale pak jsme byli konečně propuštěni.

Teď ho však doprovázím na cestě k jeho chatě a nejspíš tam i nějakou chvíli zůstanu, abych na něj dohlédl.

Čudla se snaží jít až za své limity. Opět.

Celá cesta nám probíhá v dobré náladě a samozřejmě se neobejde bez pošťuchování.

,,Je pánovi libo slézt z koně a nebo ho mám vzít do náruče?" houkl jsem na Willa, když jsme poprvé zajeli k nějaké mýtince, abychom se tam utábořili.

,,Ještě si to rozmyslím," odpověděl a poplácal Cuka.

,,Tak pojď," vážně jsem ho sundal dřív, než jsem nad tím stihl přemýšlet. Což jsem asi vážně měl, protože teď mi bilo srdce rychleji než klapot koňských kopyt při cvalu.

A Will na tom nebyl o moc líp. Cítil jsem, jak mu srdce tluče a díky tomu si dodal odvahy a spojil naše rty.

K mému překvapení byl můj polibek opětován. Will ho ještě prohloubil a zajel svými prsty do mých vlasů. Asi jsem právě umřel. Ne. Zcela jistě. Tohle ani nemůže být pravda.

,,Ani nevíš, jak dlouho jsem na tohle čekal," usmál jsem se, když jsme se oddělili kvůli potřebě vzduchu. (A teď vážně... Mohl bych dostat větší plíce? Radši bych jedny mé velikosti než ty Willovi... Ty jsou moc malé...)

,,Asi stejně dlouho jako já?" tipnul a zabořil hlavu do mého ramene.

,,Možná. Co takhle se najíst a pak spát?"

,,Myslíš na něco jiného než na jídlo?"

,,No... Pokud se počítáš do stejného oddělení, tak ano."

,,Prosím nejez mě. Dej mi čas dát se do kupy..."

,,Neboj. Chceš potom spát v jednom stanu kvůli nočním můrám?"

,,Jak-?"

,,Ta loď je poměrně malá. Viděl jsem tě."

,,Celý den, viď? Ale pokud ti to nevadí, stěžovat si rozhodně nebudu."

,,Dobrá. Tak pojď. Potřebuješ si odpočinout před další cestou."

,,Opět neprotestuji."

,,Však ještě aby."